Dodatek k dokumentaci o IV. sjezdu čs. spisovatelů v červnu 1967

K historii IV. sjezdu spisovatelů patří i příběh spojený se zveřejněním údajného Manifestu československých spisovatelů ke světové veřejnosti1Zdroj: Svědectví, zima 1967, roč. IX, č. 33, s. 3-6., který byl bona fide otištěn anglicky v londýnském časopisu Sunday Times 3. září 1967 a česky v exilovém měsíčníku České slovo s datem 7. září 1967. První bilanční zpráva o této události a ohlasu, který v západním tisku vyvolal onen tzv. manifest, i pochybnosti o jeho pravosti byly zveřejněny ve 33. čísle pařížského Svědectví2Zdroj: Svědectví, zima 1967, roč. IX, č. 33. (je datováno „zima 1967“ a šlo do tisku nejpozději koncem prosince 1968).

Autorem falešného manifestu byl v Praze žijící český historik Ivan Pfaff, který to po zatčení Státní bezpečností přiznal při prvním výslechu 18. října 19673Zdroj: Pražský web pro studenou válku (http://praguecoldwar.cz). Zprávu o jeho zatčení byla zveřejněna až 10. listopadu a on sám byl identifikován pouze jako „dr. I. P." Pfaff byl z vazby propuštěn na jaře 1968; po srpnu 1968 emigroval nejprve do Švýcarska a nakonec se trvale usadil ve Spolkové republice Německo. Aktivně se zúčastnil exilového života, také jako publicista a historik, v roce 1979 nabídl své služby komunistické rozvědce a aktivně s ní spolupracoval.

O seznamech s podpisy, jimiž byla v zahraničí při zveřejnění potvrzována pravost manifestu, napsal publicista Bohumil Doležal ve svém Politickém zápisníku 2. 5. 2004 mj. toto: „Když komunisté v roce 1965 zakazovali časopis Tvář, v němž jsem pracoval, uspořádali jsme na jeho obranu rozsáhlou podpisovou akci. Podepsala se pod ni řada významných osobností české kultury od Jaroslava Seiferta přes Mikuláše Medka a Miloše Formana po Jana Wericha. Petici a vyplněné podpisové archy jsme odevzdali na sekretariátu Svazu čs. spisovatelů, který formálně zastavení časopisu „realizoval“. Způsobem mně dosud nejasným se stalo, že tam podpisové archy ukradl zmíněný Ivan Pfaff, připsal k nim vlastní ohnivou výzvu proti komunistickému útlaku v Československu a vše poslal nic netušícímu Pavlu Tigridovi. Výzvě se dostalo na Západě velké publicity a začala se jí okamžitě zabývat StB. Ta poměrně rychle zjistila vznik pseudoiniciativy i jejího konstruktéra a pana Pfaffa zavřeli [...]."4Zdroj: http://www.bohumildolezal.cz/texty/udalostA41.htm

Součástí ohlasu na „manifest" byl otevřený dopis německého spisovatele Güntera Grasse prezidentu Antonínu Novotnému, uveřejněný v hamburském týdeníku Die Zeit 8. září 1967. Grassovi hned vzápětí odpověděl polemicky v témže časopise Pavel Kohout, aby vyvrátil přesvědčení o pravosti manifestu a ulomil hrot kritice kulturní politiky KSČ. Polemika pokračovala další výměnou otevřených dopisů, jak to stručně vylíčil Pavel Kosatík v drobné kapitolce knihy Fenomén Kohout (Praha 2001). Český čtenář si mohl výměnu dopisů mezi Grassem a Kohoutem přečíst až v dubnu a květnu 1968 v pražském týdeníku Student.


1.Zdroj: Svědectví, zima 1967, roč. IX, č. 33, s. 3-6.
2.Zdroj: Svědectví, zima 1967, roč. IX, č. 33.
3.Zdroj: Pražský web pro studenou válku (http://praguecoldwar.cz)
4.Zdroj: http://www.bohumildolezal.cz/texty/udalostA41.htm