Úvodní slovo Viléma Prečana

Dnešní vzpomínkový večer není zdaleka jen povinnou daní velkému člověku, součástí rituálu, který se váže k dožitým či nedožitým životním jubileím. Jde především o to, využít této příležitosti, abychom aspoň letmo bilancovali, jak je na tom český kulturní a vědecký svět, pokud jde o poznání jak celku Vladislavova díla, tak jeho jednotlivých sfér. Zda jsou vytvořeny dostatečné předpoklady k tomu, aby Vladislavovo dílo bylo živým pramenem pro současníky v té míře, jak si to zaslouží.

Přiznám se, že první, co mě napadlo, když jsem před dosti drahným časem uvažoval, s jakým činem spojit nedožité devadesátiny Jana Vladislava, byla mezinárodní konference o jeho životě a díle. Brzy jsem musel ten nápad zatlačit do pozadí. Nejen proto, že letošní květnová konference k stému výročí Gordona Skillinga vyčerpala mnoho energie a prostředků, takže uspořádat takřka vzápětí něco podobného by bylo nad síly a možnosti naší obecně prospěné společnosti a institucí, nimiž spolupracujeme. Opatrná sondáž v předních literárně vědeckých institucích vedla k jisté pochybnosti, zda jsou pro takovou konferenci dostatečné předpoklady personální a jiné. Proto jen tento skromný večer.

Oproti situaci před půl rokem máme dnes v jednom přece jen velkou výhodu. Vyšlo monumentální Vladislavovo dílo Otevřený deník 1977-1981, pokladnice sdělení, informací, myšlenek a úvah. Je to skalní útes, který nelze obejít, ani se mu vyhnout. Je nutné se přes něj pracně vyšplhat. Když je čtenář nahoře, zjistí, o kolik dále, o kolik jasněji a zřetelněji vidí, jak více rozumí životu a světu. Jistěže by bylo obrovské mít deník k dispozici před dvaceti lety. Ale dnes, kdy mnoho mladých i mnoho starších lidí této země prožívá kocovinu z toho, že se cesta k budoucnosti zaklikatila a sbírá síly k novému vykročení, dnes je právě ta chvíle, kdy stojí za to poradit se s člověkem, který toho o životě a lidském údělu tolik pochopil.

Naše obecně prospěšná společnost ČSDS dala podnět k dnešnímu setkání, protože kromě všeho ostatního máme vůči Janu Vladislavovi mimořádný závazek. Jsme pokračovatelé exilového spolku, jehož byl Jan Vladislav spoluzakladatelem a mnohaletým předsedou. Patřil k nám až do posledního dnů svého života. Cítíme spoluodpovědnost za osudy a trvalý život jeho díla.