Husákovi zbrojnoši v české literatuře po roce 1989

Už delší dobu jako historik s potěšením sleduji, jak velkou práci dělají Lidové noviny pro kultivování historické paměti české společnosti. Historické seriály z nejnovějších dějin – namátkou jmenuji loňský třicetidílný o Chartě 77 a stejně rozsáhlý o protektorátu a atentátu na Heydricha, letošní velkolepý cyklus k 50. výročí pražského jara, pondělní profily Budovatelů státu a páteční medailony odbojových hrdinů (těch už je nespočítaně) nebo rozsáhlé články a rozhovory v sobotní Orientaci – takové výkony na zmíněném poli a takovou službu čtenářům neposkytují ani vzdáleně žádné jiné české noviny. Lidovky vlastně suplují i to, co by měly dělat literární týdeníky. To je zřejmé, když si přečteme v Orientaci ze 4. června 2018 článek, či spíše studii literárního historika a kritika Karla Pioreckého nazvanou Husákovi zbrojnoši, která se zde uveřejňuje se souhlasem LN v plném znění zcela bezplatně. Autor se v ní věnuje polistopadové tvorbě a působení někdejších koryfejů normalizované české literatury.

Těm, kdo z pohodlnosti či z lenosti opakují bonmot o Lidovkách jako Babišovkách, doporučuji číst aspoň sobotní Orientaci a sobotní poslední slovo Jiřího Hanáka. Za těch 19 korun to stojí; možná si časem Lidovky dokonce předplatí.  

- vpn-

(Podepsal jsem tento komentář svou někdejší autorskou šifrou, abych dal najevo, že vyjadřuji svůj osobní názor a neskrývám se za pluralis majestatis redakce webového portálu ČSDS. Vilém Prečan)