Půlstoletí od podpisu Helsinské dohody

Letos jsme si připomněli důležitou událost mezinárodních vztahů druhé poloviny dvacátého století, která sehrává zásadní roli ve vyprávění o opozičním hnutí v Československu a celém východním bloku, včetně Sovětského svazu. Dne 1. srpna 1975 podepsalo 35 nejvyšších představitelů evropských států, Spojených států amerických a Kanady Závěrečný akt Helsinské konference.

Protože Helsinská konference a na ní podepsaná dohoda je součástí vyprávění o disentu, občanském boji za demokratizaci proti diktatuře KSČ, o předznamenání pádu komunistických režimů ve východní Evropě v letech 1989–1991, není divu, že na výročí podpisu upozornily vědecké a paměťové instituce a že toto připomínání proniklo i do veřejného prostoru. A jelikož Československé dokumentační středisko bylo součástí sítě a aktivit na podporu hnutí využívající mechanismy helsinského procesu, dovolujeme si nabídnout přehled článků, pořadů a událostí, které se dotkly řady příběhů a aspektů této historické události. Ve veřejném prostoru se objevovaly jak opakovaná vyprávění známého „heroického“ příběhu o „helsinském efektu“, který vedl k pádu komunismu v Evropě, tak zajímavé perspektivy, které nahlíží helsinský proces z pozice dalších aktérů a ukazují pestrý svět interpretací.

Historický kontext

Signací se reprezentanti vlád ze Západu a Východu zavázali k mírovému a nenásilnému řešení vzájemných sporů, k principu nevměšování do vnitřních záležitostí jednotlivých států, k respektování poválečných hranic a k rozvoji vzájemných vztahů ve vědě, kultuře a obchodu. Nejčastěji bývá vzpomínán tzv. třetí koš, který obsahoval deklarace ohledně kulturní výměny, svobody cestování a slučování rodin rozdělených emigrací. Závazek k dodržování lidských a občanských práv, který bývá s Helsinskou dohodou spojován, byl ve třetím koši a celé dohodě zmíněn nepatrně – z 10 základních principů se ho týkal až (a pouze) princip VII.: „Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení.“

Le Monde o Ch77, karikatura Brežněv 'Helsinku' 1

Karikatura o malých opravdových zastáncích lidských práv, kteří by neměli být přehlédnuti kvůli deklarované podpoře Helsinek od představitele Sovětského svazu, doprovázela zprávu večerníku Le Monde ze 7. ledna 1977 o zveřejnění Charty 77 "En signant la Charte 77: une centaine de personnalités réclament la garantie des exercises des droits fondamentaux. Autor ilustrace: Plantu (Jean Plantureux).

Navzdory skeptickému přijetí dohody u antikomunistických politiků a exulantů na Západě, neboť se v souvislosti s uznáním poválečných hranic a nevměšování mělo jednat o „druhou Jaltu“, se rychle uchytila interpretace Helsinek jako prostředku, jak tlačit na státy východního bloku a omezovat jejich represivní kroky a posilovat demokratizační tendence. Rozvíjející se disent si osvojoval kritiku nedodržování lidských a občanských práv s odkazem na závazek z Helsinek a využíval tzv. následných schůzek Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) k tomu, aby na mezivládní úrovni pravidelně konfrontoval autoritářské režimy. Tohoto dlouhodobého helsinského procesu se tak účastnili politici, umělci nebo lidskoprávní organizace ze Západu, ale také exulanti a občanští aktivisté z východního bloku, čímž se podíleli na formování Helsinek zdola, od občanů. První helsinský výbor vznikl v Moskvě, ale v československém příběhu bývá v souvislosti s Helsinkami nejvíce připomínáno občanské hnutí Charta 77. Charta se až do roku 1989 k duchu a mechanismům helsinského procesu aktivně hlásila a využívala je, jak dokládají podrobné zprávy o porušování lidských a občanských práv státně-stranickou diktaturou Komunistické strany Československa, pravidelně zasílané západním partnerům a na následné schůzky KBSE.

Opakovaný příběh, aktualizace odkazu a možnost výzkumu upozaděných historických aktérů

Jak jsme naznačili výše, ve veřejném prostoru dominovalo připomínání diskurzu o tom, jak z pasáže o lidských právech v Helsinské dohody (podceňované hlavně na Východě, ale také na Západě) se rozvinula díky disentu nebo zahraniční politice amerického prezidenta Jima Cartera zásadní „páka“ na komunistické režimy. Připomínala se také geneze dohody, jejíž podoba byla dojednávána necelé 3 roky od roku 1972 a která souvisela jak s bezpečnostními a ekonomickými zájmy Sovětského svazu, tak s trendem détente a Ostpolitik v zahraniční politice západních vlád. O tomto tématu hovořili historici pro soukromá média a média veřejné služby – například Jan Koura pro Novinky.cz a Prokop Tomek pro Respekt. Helsinské konferenci se věnoval díl pořadu Historie.cs na České televizi, ve kterém vystoupili historici Jan Koura a Michal Macháček a odborník na mezinárodní právo Pavel Bureš.

Snímek obrazovky 2025-11-19 132004

Autoři a autorky pořadů Jak to bylo doopravdy a Dokument Plus Českého rozhlasu připravili na září 2025 celou sérii s názvem Od Helsinek ke svobodě: jak si na sebe komunisti upletli z lidských práv bič. Cyklus tvořily jak rozhovory s odborníky (historici Michal Stehlík a Jan Rychlík, Jan Kalous nebo teatrolog Vladimír Just), tak starší rozhovory a portréty bývalých chartistek a chartistů (často v transgeneračním dvoudílu) a záznamy z dobového vysílání Československého rozhlasu.

Český rozhlas Helsinky

Mezinárodní paměťová organizace European Network Remembrance and Solidarityzorganizovala v polovině června v Helsinkách konferenci 13th European Remembrance Symposium & International Conference on the 50th Anniversary of the Helsinki Final Act: The Spirit of Helsinki Then and Now, která se věnovala vzpomínání a aktualizaci odkazu Helsinské konference v dnešní politice a vzdělávání o dějinách. Vedle zúčastněných politiků, odborníků a pamětníků vystoupili také vedoucí pracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů (Ladislav Kundra, Kamil Nedvědický), ale také pamětníci a chartisté filosof Martin Palouš a hudebník Vratislav Brabenec.

helsinki_palous_1

Zdroj fotografie: ENRS/Jan Prosiński, https://www.ustrcr.cz/92283/. 

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR (ÚSD) připravil díl svého podcastu věnovanou mimo jiné roli exilu v helsinském procesu. Historici Michaela Lenčéšová a Václav Skořepa přiblížili rozličné interpretace principů Helsinské dohody, které se odvíjely od zájmů jednotlivých exilových skupin. Především Michaela Lenčéšová upozornila na v Česku nevzpomínanou pozici části slovenského exilu s nacionalistickým programem, která pracovala mimo jiné s právy národní a státní emancipace proti ideji společného československého státu.

exil-debata CZ

Tomuto tématu se věnovaly i další veřejné a odborné akce v říjnu 2025. ÚSD ve spolupráci s institutem CEFRES a Francouzským institutem v Praze uspořádal veřejnou debatu s pamětníky a pamětnicemi z řad disentu a exilu, kteří nabídli své jedinečné vzpomínky na „helsinský efekt“ a každodenní chod lidskoprávního boje přes železnou oponu. Na debatě vystoupili:

  • Jan Kavan (studentský aktivista v roce 1968, posrpnový exulant ve Velké Británii a organizátor převozu zakázané literatury přes hranice a vedoucí tiskové agentury Palach Press; po r. 1989 např. ministrem zahraničí ČR),
  • Ivanka Lefeuvre (politická vězeňkyně a chartistka, spolupracovnice VONS, která v roce 1982 emigrovala do Francie, kde ve své podpoře domácí opozici pokračovala; po r. 1989 psycholožkou a spisovatelkou),
  • Martin Palouš (filosof, disident, překladatel Hannah Arendt v samizdatu, člen disidentské filosofické skupiny Kampademie; po r. 1989 např. diplomatem),
  • Jacques Rupnik (československo-francouzský občan, politolog vystudovaný na Západě, přispěvatel několika exilových časopisů, a autor série rozhovorů s disidenty ve východní Evropě The Other Europe pro BBC; po r. 1989 politologem) a
  • Anna Šabatová (politická vězeňkyně, chartistka, vydavatelka samizdatu Informace o Chartě, aktivistka ve VONS a spolupráci s polským disentem, organizátorka jednoho z pražských center disentu; po r. 1989 např. Veřejnou ochránkyní lidských práv ČR).

4

Účastníci debaty (zleva) Martin Palouš, Ivanka Lefeuvre, Jacques Rupnik, Anna Šabatová, Jan Kavan a Michal Kopeček. Zdroj fotografie: Francouzský institut v Praze.

Na debatu pamětníků navázal mezinárodní workshop Helsinki at 50: Human Rights, Peace, and Security in Europe in the Perspective of Political Exile as a Non-State Actor in International Politics, pořádaný ÚSD, Knihovnou Poslanecké sněmovny ČR a Dokumentačním střediskem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Odbornice a odborníci ze sedmi zemí prezentovali rozličné interpretace příběhu exilových skupin z většiny států východního bloku a jejich přístupu k lidským právům a helsinskému procesu. Workshop nabídl širokou škálu perspektiv na roli exilu v opozičním boji napříč ideovým a politickým spektrem (nacionalisté, křesťané, sociálně demokratická a eurokomunistická levice) a v různých západních zemích (nejčastěji Spojené státy americké, Francie nebo Západní Německo). Příspěvky se zaměřovaly jak na dějiny politického myšlení, tak na praktickou rovinu komunikace a spolupráce přes železnou oponu. Kompletní program workshopu naleznete zde.

1

Československé dokumentační středisko připomínalo 50. výročí Helsinské dohody především odkazem na konferenci k 30. výročí, kterou uspořádalo v roce 2005. Program a další dokumentaci k této konferenci naleznete na tomto webu. ČSDS také v minulosti připravilo český překlad jedné ze zásadních monografií o roli helsinského procesu pro východní blok – Helsinský efekt od Daniela C. Thomase (vydala Academia v roce 2007). Protože vzpomínaná událost nesouvisela pouze s momentem podpisu dohody, ale také s aktivitami různých aktérů v následujících letech, čím se naplňoval smysl tzv. helsinského procesu, upozornilo ČSDS na svou dokumentační sbírku k Mezinárodní helsinské federaci pro lidská práva. Federace od roku 1982 sjednocovala helsinské výbory z různých západních i východoevropských zemí. Českou stopu v těchto organizacích zanechali František Janouch nebo Jana Stárková, ale především Karel Schwarzenberg, který byl předsedou federace.

Thomas_HelsinskyEfekt

***

V aktuálně zkoušeném a měnícím se globálním řádu, který částečně stál na pro státy ze střední a východní Evropy důležitém odkazu helsinského procesu, je důležité připomínat si Helsinky jako mezistátní iniciativu pro mezinárodní dialog a řešení konfliktů, ve kterém nehráli roli jen nejvyšší politici, ale také mezinárodní i lokální skupiny a občané, kterým záleželo na obhajobě lidských a občanských práv a skrze ni mohli artikulovat své partikulární cíle… Avšak většinou vždy vedoucí k národní emancipaci, demokratizaci a vybudování veřejného prostoru, jehož základem měly být svoboda projevu, názoru a shromažďování a svobodná soutěž různých názorových a politických proudů o moc ve svobodných volbách.

Odkazy