Ještě o Ivanu Pfaffovi

aktualizováno 7. 5 2018

V doplňku k dokumentaci IV. sjezdu spisovatelů, který jsme nedávno zveřejnili na našem webu, jsme se zmínili o Ivanu Pfaffovi v roli pilného spolupracovníka komunistické zpravodajské služby v letech 1979−1989. O této stránce jeho aktivit nenajdeme žádnou zmínku v životopise zveřejněném ve Wikipedii a do nedávna se o ní nezmiňovala ani Antologie textů disentu a exilu Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. S potěšením kvitujeme, že na základě našeho článku se gestoři projektu rozhodli životopis Ivana Pffafa aktualizovat.

Jelikož aktivity Ivana Pffafa jakožto konfidenta zpravodajské služby dosud nevešly do širšího povědomí, zveřejňujeme kapitolku Agent Erba z knihy Radomíra Luži, která vyšla v roce 2001.

Agent „Erba"

Zdroj: LUŽA, Radomír: Československá sociální demokracie: Kapitoly z let exilu 1948–1989. Československé dokumentační středisko – Doplněk, Praha 2001. s. 168-174.

Orgány Státní bezpečnosti měly z vnitrostranických sporů ve vedení ČSSD prospěch a využívaly jich. 14. listopadu 1983 rozeslaly falzifikát „prohlášení" reformní většiny představenstva „podepsaný" Janýrem a 12. prosince následoval další podvrh - „rozhodnutí" nového vedení strany, podepsané Bernardem a Hrubým, jímž byli Horák, Luža a Jíša odvoláni z funkcí v Radě a na jejich místa delegováni spisovatel Ota Filip, Ota Koutný z Vídně a Jiří Loewy. 13. února 1984 vyšel podvrh s názvem „Kdo je Jiří Pelikán". Jako odesilatel bylo uvedeno Právo lidu. Dezinformace měly za úkol diskreditovat vedoucí činitele obou táborů a učinit jejich rozpor nepřeklenutelným. Obsah textu svědčil o tom, že do vedoucích grémií exilové strany pronikl spolehlivý informátor StB.

Hledali jsme ho dlouho. Činnost a chování agenta StB Josefa Hodice ve Vídni nasvědčovaly tomu, že hlavní pracovník StB, působící v řadách ČSSD, sídlí v SRN. Nalezli jsme ho ale až v polovině 90. let. Jedním z nejnebezpečnějších a nejlépe umístěných agentů československé rozvědky byl předseda Zemské organizace Německo/Benelux a člen představenstva exilové strany pracující pod krycím jménem Erba.^{1Svazek č. 47390 a podsvazky 011, 012, 110, 120, I. správa SNB. Svazek prošel 1. prosince 1989 skartací a pracovní podsvazky č. 020-026 a podsvazky č. 130 a 140 byly skartovány beze zbytku. Archiv MV. Erba se narodil 6. června 1925 a získal v roce 1953 doktorát z filozofie na brněnské univerzitě. Byl zaměstnán jako historik a knihovník na různých pracovištích. Mezi 18. říjnem 1967 a 15. březnem 1968 byl ve vyšetřovací vazbě, poněvadž mu bylo prokázáno spojení s politickým redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově Josefem Pejskarem. Erba byl autorem falzifikátu „Manifest československých spisovatelů" z roku 1967. 7. září 1968 odjel se svou manželkou a rodinou do Švýcarska. Od roku 1974 žil v SRN. Posledním místem jeho pobyhu byl Heidelberg, kde bydlí dodnes.} Na československém zastupitelském úřadu v Bonnu byla 26. září 1979 otevřena obálka dopisu jednoho československého exulanta, který nabízel, že bude předávat informace a dokumenty o činnosti sociální demokracie v exilu. Erbovo původní krycí jméno bylo proto patrně „Zásilka". Pisatel předložil deset kusů materiálů, které rozvědka vyhodnotila jako využitelné. Přiložil seznam dalších 14 dokladů, které byl ochoten předat za předem stanovených podmínek. Určil datum a první místo schůzky v Mnichově, kontaktní heslo a náhradní schůzku.

Rozvědka pisatele identifikovala analýzou materiálů. Jeho podmínky zněly: skončí spolupráci bezpodmínečně 31. prosince 1985; nepodepíše žádný slib ani závazek o spolupráci; nebudou mu ukládány žádné úkoly, schůzky bude určovat sám; jeho rodina se o této jeho spolupráci nikdy nedozví, ve sdělovacích prostředcích budou uveřejňovány útoky na jeho osobu, aby tak bylo odvráceno jakékoliv podezření; jeho matce bude udělena výjezdní doložka do SRN, děti dostanou vízum do ČSSR a nebudou po dobu pobytu nuceny ku spolupráci. Pisatel s celou rodinou bude bez žádostí a poplatků vyvázán ze svazku čs. státního občanství. Zaplatí dobrovolně 2000 marek a budou mu vystaveny doklady o absolutoriu vysokoškolského vzdělání, o totálním nasazení v letech 1944-1945, o pracovních poměrech a penzijním pojištění v ČSSR od roku 1954 do roku 1968, kdy odjel s rodinou do Švýcarska. Matce bude důchod zvýšen o 113,95 Kčs a bude jí nekráceně vyplácen až do smrti. Orgány v republice provedou bezcelní vývoz a předání starožitných předmětů z jeho osobního vlastnictví (6 obrazů, 2 kusy nábytku, vázy, talíře). Bude mu jednorázově vyplacena částka 9500 marek, z toho mu orgány ministerstva vnitra vyplatí 6500 marek na první schůzce, kde se písemně zaváží splnit všechny jeho podmínky. Rozvědka jeho nabídku a podmínky akceptovala, s výjimkou písemného závazku. „Zásilka" byl pozván na konzulát, kde mu byl předán dopis, v němž rozvědka jeho nabídku přijala. V memorandu rozvědky k typu „Zásilka" bylo uvedeno, že je ctižádostivý, velmi inteligentní, ovládá čtyři jazyky, má potřebu za každou cenu vyniknout. V Československu se cítil nedoceněn a má k němu i po jedenácti letech emigrace kladný vztah. Má široké rozvědné možnosti, je předsedou zemské skupiny ČSSD ve SRN, je ve styku s předními funkcionáři SPD, má kontakty se skupinou Listy, s Pachmanovou Svobodnou společností.

A tak 22. ledna 1980 navrhl 31. odbor rozvědky získat spolupracovníka v akci Erba, ve které je „rozpracován" I. P. Akce byla zahájena na základě jeho nabídky ke spolupráci z 26. září 1979, kterou podal na rezidenturu v Bonnu, za podmínek, které si sám určil. Schůzky s Erbou se budou konat mimo území SRN.^{2Archiv MV. 21. dubna 1980 upozornil Jiří Pelikán písemně Lužu, že se dozvěděl (od dr. A. Müllera), že Ivan Pfaff v Bonnu na čs. zastupitelském úřadě požádal „o legalizaci svého pobytu". Archiv Radomíra Luži.}

K první schůzce došlo 26. ledna 1980 ve Vídni, kde Erba přijal částku 6500 marek „proti písemnému potvrzení, které podepsal jménem Emil" a „předal slíbené materiály". Schůzku zajišťovali členové vídeňské rezidentury Jurkovič, Břenková, Grus, Bartošek, Somr. Kontakt a verbovku v akci Erba provedl pozdější pplk. Nečásek z pražského ústředí. Nečásek obdržel diplomatický pas pracovníka federálního ministerstva zahraničních věcí na jméno Jaroslav Novák. Do Vídně odvezl Nečáska zástupce vídeňského rezidenta Mácha. Nečásek předal Erbovi jako jeho budoucí řídící orgán krycí adresu: Jaroslava Grunwaldová, Lucemburská 1299/3, Praha 3. Erba souhlasil s tím, že bude plnit úkoly namířené proti emigraci, a jako své styky uvedl jména: Tigrid, Janýr, Pelikán, Schulz, Müller, Utitz, Pachman, Hejzlar, Vilém Kahan, Prečan, Luža a veškerou československou emigraci v SRN organizovanou v ČSSD. Podle Nečáskova hodnocení nešlo z Erbovy strany o provokaci. Zpočátku se operativní schůzky konaly mimo území SRN. Agent byl pověřen úkoly vztahujícími se k Československé sociální demokracii a k emigraci v SRN, k činnosti SPD, ke stykům exilu s disidenty v Československu a ke kanálům Práva lidu a Skupiny Listy do republiky. 18. května 1986 bylo dohodnuto, že spolupráce s Erbou bude pokračovat bez časového omezení. Na pokračování spolupráce měly zájem obě strany, její délka závisela na zdravotním stavu TS (tajný spolupracovník) Erba.^{3Memorandum 31. odboru I. správy SNB k akci Erba z roku 1987. Archiv MV. 31. odbor se zabýval „ideologickou diverzí emigrace".} Erba předkládal rozvědce iniciativní návrhy na dezinformační akce a předával jí kopie své korespondence. Udal stovky osob, od západních politiků až po pracovníky Svobodné Evropy. Podsvazek 012 obsahuje materiál, podle něhož Erba v roce 1980 informoval rozvědku, že Loewy do ČSSR expedoval 2000 kusů výtisků Práva lidu. V roce 1984 napsal Erba velmi podrobnou zprávu o činnosti exilové ČSSD v SRN, o SPD, o osobě Viléma Prečana, jenž se staral o tajné spojení československého exilu s domovem a distribuci publikací do republiky. Podsvazek 110 obsahuje informace o vybudování různých spojení StB s Erbou v letech 1983-1984 v Mannheimu, Heidelbergu, Vídni, Welsu, Innsbrucku, Mohuči, Ludwigshafenu a řadu nových krycích adres v Praze. Erba byl v telefonním spojení s pplk. Nečáskem, kterého znal pod jménem dr. Nový.

Pražská centrála rozvědky si Erbovy činnosti vysoce cenila: „Úkoly plní přesně a odpovědně. Kvalita i množství zpravodajské produkce je stále na vysoké úrovni, zprávy jsou skvěle zpracovány." Jen v období od září 1987 do listopadu 1988 obdržel Erba přibližně 18 500 marek a „bylo realizováno devět schůzek předávacích a tři schůzky instruktážní. Vyšší finanční prostředky vynaložené v akci Erba jsou opodstatněné a efektivně zhodnocené." Schůzky se teď už konaly na území SRN. Od Erby získávala rozvědka také poznatky a dokumenty důvěrného charakteru. Pro další období byl Erba rozvědkou zařazen mezi vybrané TS. Byl stále pověřován sledováním činnosti skupiny Listy a Československé sociální demokracie v SRN a jejích aktivit ve vztahu k domovu. Na rok 1989 se plánovalo, že Erba bude nakrátko stažen do ČSSR a využit k „aktivním opatřením" v rámci sledované problematiky. Rozvědka zaznamenala Erbův sílící zájem o hmotné hodnocení jeho činnosti. Erba pracoval až do počátku roku 1990, kdy Státní bezpečnost svou operativní činnost skončila. Ale teprve 29. dubna 1992 zaznamenal 41. odbor Úřadu pro zahraniční styk a informace Federálního ministerstva vnitra ukončení spolupráce s Erbou a podal návrh na uložení jeho svazku do Archivu Ministerstva vnitra ČR. Svazek Erba byl archivován 27. května 1992.^{4Archiv MV. Ve spojitosti s akcí Erba prošlo svazky StB celkem 45 příslušníků StB. Text důležité „Směrnice pro agenturně operativní práci v zahraničí z r. 1964" je publikován ve VÁCHALOVSKÝ, Přemysl - BOK, John: Kata. Příběh opravdového člověka. Olomouc 2000, s. 7-30.}

Speciální úkol Erby lze z vývodů řídícího orgánu spolupracovníků kontrarozvědky z řad sociálních demokratů snadno odvodit. Bylo jím „prohloubení rozporů mezi jednotlivými skupinami exilové sociálnědemokratické strany a zároveň i skutečnost, že vzhledem k přetrvávajícím rozporům nebude přistoupeno ke koordinované podvratné činnosti všech skupin exilové SDS [sociálnědemokratická strana] proti ČSSR".^{5KOHOUT, Květoslav: Úloha Socialistické internacionály a pravicových sociálních demokratů v ideologické diverzi zaměřené do ČSSR a zvláštnosti kontrarozvědné činnosti v této oblasti boje s ideologickou diverzí. Praha 1984-85, Vysoká škola SNB, fakulta Státní bezpečnosti, diplomová práce, strojopis, s. 92-97. Npor. Kohout, který se stal v 80. letech expertem čs. kontrarozvědky „v problematice bývalých pravicových sociálních demokratů", zdůrazňoval „nepochybnou" skutečnost, že „nejúčinnější zbraní" v boji orgánů čs. kontrarozvědky, je kvalitní síť tajných spolupracovníků". Tamtéž, s. 90. Kohout byl řídícím orgánem spolupracovníků z řad sociálních demokratů, mezi jinými Břetislava Nedbálka, krycí jméno Horník, který byl „směrován do zahraničí na exilové sociálnědemokratické strany. Cílem bylo, aby Nedbálek jezdil ven a podával informace, jaká je situace v exilových stranách." Nedbálek „pracoval z přesvědčení, že tím nějak pomůže sociálnědemokratické straně". Jeho řídícím orgánem byl kpt. Květoslav Kohout. Výslech pplk. Milana Kopince z II. Správy SNB [kontrarozvědka], 30. května 1997, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, ÚDV-330/VvK-95. Kpt. Kohoutovi bylo, jak už tomu tak bývá, začátkem devadesátých let nabídnuto, aby pracoval v československé bezpečnostní službě.}  Úspěchy akce Erba přispěly k vypracování nového komplexního návrhu na postup StB proti opozici, při němž měly agenturní sítě tajných spolupracovníků nahradit agresivní metody. Cílem celostátního projektu StB „Klín" z 24. června 1987 bylo zamezit programovému a akčnímu sjednocení opozičních elementů a dosáhnout „rozdrobení" formujícího se opozičního proudu „do skupinek tak, aby byla jejich iniciativa vybíjena na odstraňování vzájemných rozporů". Proto zaujaly pozice v hlavních skupinách protivníka tzv. vlivové agentury, které získávaly operativní dokumentaci o spojení hlavních oponentů a organizátorů nepřátelské činnosti na zahraničí. Rozšířená verze projektu „Klín" ze 4. srpna 198 7 usilovala o to, zabezpečit „prohloubení rozporů mezi skupinami a jednotlivé skupiny rozkládat zevnitř".^{6ŽÁČEK, Pavel: Kariéra důstojníka Státní bezpečnosti pplk. ing. Miroslava Chovance. (Vývoj problematiky tzv. vnitřního protivníka prizmatem kariéry jednoho náčelníka.) Strojopis. Praha 2000, s. 716, 753-756. M. Chovanec se stal 1. června 1989 zástupcem náčelníka II. správy SNB plk. Karla Vykypěla. Též ŽÁČEK, Pavel: Celostátní projekt „Klín". ln: Sborník Securitas imperii 1. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, Praha 1994, s. 60-87.}

Pracovník StB kpt. Květoslav Kohout si pochvaloval, že článek bývalého tajného spolupracovníka ve vedení exilového ÚVV, uveřejněný v západoněmeckém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung koncem dubna 1983, posloužil k „prohloubení rozporů ve vedení exilového ÚVV SDS.^{7KOHOUT, Květoslav: Úloha… s. 93. Podle Lidových novin z 26. října 1999 byl Ota Filip „odhalen v roce 1997 jako agent StB s krycím jménem 'Hamerník'". Už v roce 1952 Filip udal své čtyři kamarády vojenské kontrarozvědce kvůli chystanému útěku přes hranice. V červenci 1970 se „zavázal podávat StB informace z uměleckých kruhů a… „o činnosti cizích státních příslušníků, s nimiž má nebo bude mít kontakt". O udavačské činnosti Filipa natočila bavorská televize film nazvaný „Ani Ota Filip nikomu neublížil". In: Zprávy SVU, červenec-srpen 1998.} Delegát exilové strany na březnovém sjezdu ČSSD v roce 1990 a člen jejího ÚVV Ota Filip ještě 18. dubna 1990 v časopise Tvorba ostouzel zvolené představitele ČSSD.

Naskýtá se otázka, do jaké míry se orgánům Státní bezpečnosti podařilo prostřednictvím akce Erba „prohloubit rozpory" uvnitř ČSSD v zahraničí. Vývoj situace v ČSSD po roce 1979 dovoluje dospět k závěru, že Praha ovlivňovala jak intenzitu, tak i podstatu rozporů a že akce Erba přispěla k rozkolu ve straně. Faktem také zůstává, že Bernardovo vedení exilové strany a Právo lidu byly od roku 1980 StB infiltrovány a že jejich činnost byla ovlivňována a kontrolována jedním z nejrafinovanějších agentů pražské rozvědky. Výborně informovaný člen představenstva a předseda její nejvýznamnější zemské organizace ve službách StB dovedně využíval každé příležitosti k rozdmýchání vnitřních svárů a odstředivých tendencí a přirozeně patřil k rozhodným odpůrcům dorozumění mezi oběma proudy. Akce Erba by ale nikdy neměla naději na úspěch, kdyby nebyla našla živnou půdu u kruhu kolem Loewyho a Hrubého. Oba měli být opatrnější ve svém vztahu k těm, které v podstatě neznali, a měli více důvěřovat autentickému sociálnědemokratickému proudu kolem Luži, Horáka, Jíši, Janýra a Táborského.

Přílohy

• Text kapitoly ke stažení