D405

1987, 6. červenec, Praha. – Dopis kongresu Evropského jaderného odzbrojení (END)^{E1END – European Nuclear Disarmament – britská mírová organizace bojující za jaderné odzbrojení. Kongres END se konal 15.–19. července 1987 v anglickém městě Coventry jako již šestý konvent (od roku 1982) o jaderném odzbrojení v Evropě. Zúčastnilo se jej asi 1000 lidí z 30 zemí světa. Každému kongresu adresovala Charta 77 své poselství. Srv. dokumenty D198 (29. 3. 1982), D234 (30. 5. 1983), D283 (30. 5. 1984), D297 (11. 3. 1985), D349 (7. 10. 1986). Na kongresu END v Coventry se výrazně projevil rozkol v názoru na spolupráci západního mírového hnutí s oficiálními mírovými výbory Východu, který už existoval od roku 1984, kdy na kongresu v Perugii se řada delegátů kongresu odmítla řídit snahou organizátorů spolupracovat s prosovětskými organizacemi a založila samostatnou iniciativní skupinu pro dialog mezi Východem a Západem, v níž se počítalo výhradně se spoluprací s východními neoficiálními mírovými iniciativami. Vedení END na kongresu v Coventry spor o povahu styků s lidmi ze střední a východní Evropy zostřilo tím, že nejen pozvalo oficiální mírové výbory, ale i zástupce komunistických stran (s výjimkou ČSSR a Polska). Na protest proti tomuto rozhodnutí se konference odmítla účastnit většina z 51 pozvaných nezávislých aktivistů z NDR a 23 signatářů sovětské nezávislé mírové skupiny Důvěra. Na konferenci byli přítomni oficiální zástupci Československa, Chartu 77 zastupovala Z. Tominová, která žádala přehodnocení vojenských zákroků SSSR ve střední Evropě.} v Coventry ve Velké Británii se stanoviskem Charty 77 o předpokladech evropského vývoje, vedoucích k mezinárodnímu uvolnění, celoevropské integraci a sblížení států. (Dokument č. 46/87)

Vážení přátelé,

scházíte se ve chvíli, kdy lze pozorovat příznaky nového uvolňování mezinárodního napětí. Není vyloučen ani určitý pokrok jaderného odzbrojování.

Tento vývoj vítáme se střízlivým optimismem. Aby však byl odůvodněný, zvyšují se i nároky na naše společenské snažení. Má-li se nová fáze détente stát nadějnou perspektivou vedoucí ke skutečnému míru, je zřejmě potřebné soustředit se na ony překážky, které až dosud vždy spolehlivě zmařily přechod od uvolnění ke spolupráci.

Potřebujeme usilovat o takové změny v zahraničněpolitických koncepcích států a taková stvrzení těchto změn mezinárodními dohodami, aby se období imperiální politiky skutečně stalo minulostí a aby přestaly působit pochybné argumenty zdůvodňující rozdělení našeho kontinentu. Jsme přesvědčeni, že je třeba podporovat kroky každé vlády, které tomuto cíli prospívají, stejně jako odmítat vládní činy, které nás vrhají zpátky do studené války.

Ani sebepříznivější okamžitý vývoj vztahů na úrovni vlád však nebude trvalý, smlouvy budou jen snadno zapomenutelným a zrušitelným kusem papíru, nebudou-li základy společného „evropského domu“ položeny ve všech evropských společenstvích, neprostoupí-li vědomí celoevropského zájmu politickou kulturu každé země. V tom je nezastupitelná role každého jednotlivce, skupiny nebo hnutí, ať působí v jakýchkoli strukturách, mocenských, či opozičních, oficiálních, či nezávislých, nebo zcela sám.

Ve skutečnosti jde vždy o totéž: o jednotu svobody a odpovědnosti, o právo na život v míru a ve zdravém životním prostředí, stejně jako právo na rozvoj osobnosti podle jejích tužeb, potřeb a zájmů, ku prospěchu vlastnímu i celé společnosti; tedy o demokratický vývoj každé země i všech aspektů mezinárodních vztahů.

Je zřejmé, že za úspěchy i nezdary evropského vývoje nesou různí činitelé nestejnou odpovědnost. Také občanské iniciativy v jednotlivých zemích na obou stranách blokové bariéry mají odlišné konkrétní potřeby a úkoly. Avšak právě nezávislí občané, nevázaní mocenským taktizováním a nepodléhající sklonům ke konzervaci existujícího stavu jako vlády, se mohou snáze pokusit o formulaci minimálních společenských zásad, jejichž prosazování by směřovalo k celoevropské integraci, znevýznamňování hranic a posilování evropského cítění. Rozdělení Evropy je dnes symbolem ohrožení světového míru. Brání, aby byl evropský kulturní a materiální potenciál využit k jejímu rozvoji, ale také jako cenný přínos k překonávání stále tíživějších problémů světového společenství, především třetího světa.

Domníváme se, že prvky nového uvolnění, viditelné v mezinárodních vztazích, ale také uvnitř některých dosud uzavřených společností – což se nám jeví jako jeden z rozhodujících předpokladů détente – činí hledání společné perspektivy nadějnější.

Navrhujeme Vám proto osobní setkání, nejlépe v zimě nebo na jaře příštího roku v Praze.^{E285 účastníků kongresu v Coventry zaslalo 18. 7. 1987 Chartě 77 dopis, v němž se připojili k názoru Charty 77 na potřebu směřování k celoevropské integraci, odzbrojení a demokratizaci „společného evropského domu“. Přivítali nabídku Charty 77 k uskutečnění mírového semináře v Praze. Mnozí účastníci kongresu však dopis odmítli signovat (např. holandská dělnická strana, Labour Party aj.). Dopis Chartě 77 z Coventry in Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 10, s. 5.} Jeho uskutečnění by bylo dvojnásob významné. Přešli bychom od výměny dopisů ke konkrétní výměně názorů, a také od úvah k akci; realizace takového semináře by byla účinnou zkouškou kvality našeho uvažování, jakož i uvolnění a nového politického myšlení v praxi.

Přejeme Vašemu jednání mnoho úspěchů.

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77
za kolektiv mluvčích: Jiří Dienstbier, Jaroslav Šabata

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 10, s. 4–5.

Výňatky

• In: Listy, roč. 17 (1987), č. 5, s. 55.

Komentáře

• Tominová, Z.: V Coventry o evropském jaderném odzbrojení. Tamtéž, s. 53–54
• Kavan, J.: Konference END v britském Coventry. Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 11, s. 11–13.

E1.

END – European Nuclear Disarmament – britská mírová organizace bojující za jaderné odzbrojení. Kongres END se konal 15.–19. července 1987 v anglickém městě Coventry jako již šestý konvent (od roku 1982) o jaderném odzbrojení v Evropě. Zúčastnilo se jej asi 1000 lidí z 30 zemí světa. Každému kongresu adresovala Charta 77 své poselství. Srv. dokumenty D198 (29. 3. 1982), D234 (30. 5. 1983), D283 (30. 5. 1984), D297 (11. 3. 1985), D349 (7. 10. 1986). Na kongresu END v Coventry se výrazně projevil rozkol v názoru na spolupráci západního mírového hnutí s oficiálními mírovými výbory Východu, který už existoval od roku 1984, kdy na kongresu v Perugii se řada delegátů kongresu odmítla řídit snahou organizátorů spolupracovat s prosovětskými organizacemi a založila samostatnou iniciativní skupinu pro dialog mezi Východem a Západem, v níž se počítalo výhradně se spoluprací s východními neoficiálními mírovými iniciativami. Vedení END na kongresu v Coventry spor o povahu styků s lidmi ze střední a východní Evropy zostřilo tím, že nejen pozvalo oficiální mírové výbory, ale i zástupce komunistických stran (s výjimkou ČSSR a Polska). Na protest proti tomuto rozhodnutí se konference odmítla účastnit většina z 51 pozvaných nezávislých aktivistů z NDR a 23 signatářů sovětské nezávislé mírové skupiny Důvěra. Na konferenci byli přítomni oficiální zástupci Československa, Chartu 77 zastupovala Z. Tominová, která žádala přehodnocení vojenských zákroků SSSR ve střední Evropě.

E2.

85 účastníků kongresu v Coventry zaslalo 18. 7. 1987 Chartě 77 dopis, v němž se připojili k názoru Charty 77 na potřebu směřování k celoevropské integraci, odzbrojení a demokratizaci „společného evropského domu“. Přivítali nabídku Charty 77 k uskutečnění mírového semináře v Praze. Mnozí účastníci kongresu však dopis odmítli signovat (např. holandská dělnická strana, Labour Party aj.). Dopis Chartě 77 z Coventry in Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 10, s. 5.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	6
Měsíc	7
Rok	1987
Zpracovaný	true
OCR	false