P10

Z diskusí o smyslu Charty 77 a cestách k realizaci jejích cílů (1977–1988)

Jak již zmíněno na jiném místě, vznik Charty 77 a její trvalé zakotvení ve společnosti znamenaly významné rozšíření tematiky i rozsahu nezávislé publicistiky. K takzvaným dokumentům Charty, které postupně prosvěcovaly všechny sféry života v Československu, se vázaly desítky glos, článků, úvah a studií, které byly většinou zveřejněny nejdříve v samizdatu jako jednotlivé texty nebo se objevily v samizdatových periodikách a sbornících, odkud se přelévaly do exilového tisku a periodik cizojazyčných. Na mnohé z nich, dokonce snad na všechny relevantní, se odkazuje u jednotlivých dokumentů D1–D598.

Trvalým tématem, jež provázelo Chartu od samého začátku po celých třináct let, bylo její sebezpytování, sebereflexe, hledání vlastní identity a smyslu existence i cest, jak naplňovat cíle, s nimiž vstupovala do života a jejichž horizont i konkrétní realizace se rozšiřovaly s tím, jak se měnila situace ve světě i v Československu. Polemiky a konfliktní situace uvnitř Charty 77 vyrůstaly zcela přirozeně z různorodosti tohoto společenství, ze světonázorové, politické a generační různosti jeho příslušníků, z toho, jak si v podstatě každý signatář přinášel svou představu o tom, čím Charta má nebo může být. Ostatně to velmi přesně vyjádřil Václav Havel, když v roce 1988 napsal, že Chartu dělá trvale živým organismem právě to, „že po celou svou historii vlastně v jistém smyslu znovu a znovu hledá svou identitu, zkouší a zkoumá různé možnosti své práce, pátrá po jejich hranicích a vždy znovu je pracovně vymezuje, a že její dějiny, smím-li se tak vznešeně vyjádřit, jsou – mimo jiné – dějinami různých pokusů o vlastní interpretaci a o interpretaci svého poslání a své role.“ (Viz dále P10/16/c.)

Závažným faktorem ovlivňujícím intenzitu či podobu těchto diskusí, polemik a sporů byly vnější okolnosti, v nichž Charta žila a pracovala. Na prvním místě obtíže vzájemné komunikace, nemožnost sejít se k nerušené debatě ve větším plénu či uspořádat paralelní debaty v regionálních střediscích, svobodně využívat běžných civilizačních vymožeností, jako je spolehlivý poštovní a telefonický styk, kopírovací technika, o dostatku volného času pro intelektuální činnost ani nemluvě. K tomu přistupovala organizovaná, systematická podvratná činnost Státní bezpečnosti, cílevědomě zaměřená na rozbíjení Charty, šíření vzájemné nedůvěry, vyvolávání podezření, podněcování nevraživosti. Součástí této praxe byly podvrhy v podobě textů sepsaných v policejních služebnách nebo s policejním přispěním, anebo obratné pozměňování textů, které původně napsali účastníci diskusí či polemik, a rozšiřování takových podvrhů, bona fide pak považovaných za autentická stanoviska.

Některé z podvrhů byly odhaleny až v poslední době: například Jaroslav Suk upozornil, že jemu připisovaný text obsahuje pasáže a formulace, které byly pravděpodobně dílem jeho tehdejšího přítele – tajného spolupracovníka Státní bezpečnosti, který Sukovy texty rozepisoval a šířil.

Vědomí o existenci těchto úskalí vedlo editorovu ruku při zdrženlivém výběru textů pro tuto přílohu. Výběr se omezil na texty, jejichž autorství bylo možné bezpečně identifikovat či ověřit a zaručit, že texty jsou autentické, lišící se od původní podoby jen vnější formou či drobnými nepřesnostmi, jak tomu v prostředí samizdatu a v podmínkách diktovaných preventivními opatřeními proti identifikaci psacích strojů a opisovačů ani jinak nemohlo být.

Také z technických důvodů nebylo možné udělat reprezentativní výběr textů vzešlých ze všech diskusí a polemik, jež se v Chartě odehrály, a ze všech vln hledání vlastní identity, jež Charta zažila. Vždyť jen Petr Uhl spotřeboval v roce 1997 všechna písmena latinské abecedy na vyjmenování a stručnou charakteristiku sporů o smysl, obsah a formy působení Charty. (Charta 77 očima současníků. Po dvaceti letech, s. 264–267.) Mnohé texty, jež jsme nemohli pro nedostatek místa do této přílohy zahrnout, však už lze najít jinde: (v podobě zveřejněné tiskem) ve sborníku O svobodě a moci vydaném ještě v exilu, ve sbornících a sebraných spisech Václava Havla, v dokumentaci o Chartě vydané v roce 1990 apod. Obsáhlé a spolehlivé shrnutí polemiky vyvolané otevřeným dopisem Jana Tesaře Jiřímu Hájkovi z 20. února 1978, do níž se zapojili kromě obou protagonistů Luboš Kohout, Ladislav Hejdánek a Petr Uhl, je v snadno dostupné knize V kradeném čase z roku 1994 (z exilového tisku přetištěný text V. Prečana K současné situaci Charty 77, I a II, s. 190–205.)

Téma, jemuž je věnována tato příloha, je úkol pro samostatnou publikaci, která by zahrnula co nejširší soubor ověřených, autentických textů, dílčí studie, maximum dosažitelných svědeckých výpovědí a dokumentární studie založené na informacích, které shromáždila prostorovým odposlechem, sděleními tajných spolupracovníků a někdy i při výsleších Státní bezpečnost.

Pokud jde o celkový obraz o letní diskusi z roku 1977 vyvolanou zamyšlením Jaroslava Šabaty Co s Chartou?, musíme se zatím spokojit s tím, co shrnula do jednoho odstavce, původně zamýšleného jako poznámku pod čarou, Blanka Císařovská: „V létě 1977 se sešli ke skupinové debatě o koncepčních otázkách činnosti Charty 77 na základě Šabatova textu Co s Chartou? Rudolf Battěk, Jiří Müller, Jaroslav Šabata, Jan Tesař a Petr Uhl. Dospěli k názoru, že Chartu je třeba vnitřně posílit rozšířením počtu mluvčích a rozvíjením kontaktů s mimopražskými signatáři. Další letní diskuse se zúčastnili Anna Šabatová, Jaroslav Šabata, Jan Tesař a Petr Uhl. K oživení iniciativy Charty navrhli působnost regionálních zástupců, vydávání bulletinu o Chartě 77, doplnění mluvčích na tři a jejich každoroční střídání. V září 1977 pak byla k těmto návrhům uspořádána anketa, v níž ze zhruba 200 odpovědí souhlasilo s doplněním a střídáním mluvčích asi 80 procent a s regionálními zástupci polovina dotázaných; nejmenší podporu (asi 35 procent účastníků ankety) získal návrh na vydávání bulletinu Charty 77. (Proto začaly Informace o Chartě 77 vycházet od ledna 1978 jako nezávislé periodikum s uvedením jména a adresy vydavatele – Petra Uhla.)“

Z technických otázek transkripce následujícího souboru textů stojí za zvláštní zmínku jen to, že zkratka Ch, Ch. a CH, jíž používali někteří autoři (nebo možná samizdatoví šiřitelé), je nahrazována celým slovem, a označení Ch–77 plným pojmenováním Charta 77.

Obsah

• P10/1 [1977, léto, Brno.] – Úvaha Jaroslava Šabaty o Chartě 77 a jejím postavení jako součásti veřejnosti s návrhy na formy a organizace práce Charty, předložená k diskusi dosažitelnému okruhu signatářů.
• P10/2 1977, 18. srpen, Praha. – Úvaha Ladislava Hejdánka o smyslu Charty 77 a cestách realizace závazku jejích signatářů, uveřejněná v samizdatové sérii Dopisy příteli (dopis č. 20).
• P10/3 1977, 30. září, Praha. – Dopis Evy Kantůrkové mluvčímu Charty 77 Jiřímu Hájkovi se stanoviskem k dalšímu směřování Charty, zejména k nezbytnosti navázat široké kontakty s veřejností.
• P10/4 [1978, březen, Brno.] – Analýza Jana Tesaře, jak dále rozvíjet činnost Charty 77 a intenzivní komunikaci s veřejností, předložená k interní diskusi.
• P10/5 1978, květen, Praha. – Úvaha Petra Uhla o možnostech a předpokladech dialogu a důsledcích nabídky dialogu Charty 77 se státní mocí.
• P10/6 1978, 17. květen, Praha. – Programová stať Václava Bendy o Chartě 77 o tom, jak rozvinout nezávislé kulturní, vzdělávací, informační a politické aktivity mimo oficiální státní struktury.
• P10/7 [1978, konec června, Praha.] – Návrh skupiny 18 signatářů Charty 77 na prohloubení a rozšíření práce Charty 77.
• P10/8 1979, březen – duben, Praha. – Mluvčí Charty 77 Zdena Tominová, Václav Benda a Jiří Dienstbier o Chartě 77, smyslu její existence a konkrétních krocích k rozvoji jejích aktivit.
• P10/9 [1979, prosinec, Praha.] – Bilanční úvaha mluvčího Charty 77 Miloše Rejchrta o výsledku dosavadního působení Charty 77.
• P10/10 1982, září, Praha. – Reakce signatářů Charty 77 na kritiku činnosti Charty 77.
• P10/11 1982, leden–únor, Praha. – Komentář Václava Havla k náladám v disentu a ke smyslu nezávislé aktivity, tlumočený ve dvou dopisech z vězení.
• P10/12 [1986, léto, Praha.] – Polemická úvaha Rudolfa Battěka o smyslu Charty 77, o její společenské pozici a druhu její političnosti, o nezávislosti a otevřenosti společenství Charty.
• P10/13 1987, 16. březen, Praha. – Kritický komentář Ivana Dejmala k Dopisu signatářům Charty 77, uveřejněnému mluvčími k 10. výročí vzniku Charty 77.
• P10/14 Dopis 40 signatářů Charty 77 mluvčím s kritickým komentářem k Dopisu signatářům Charty 77 z 6. ledna 1987.
• P10/15 1987, 1. září, Praha. – Odpověď mluvčího Charty 77 v roce 1986 Martina Palouše na dopis 40 signatářů.
• P10/16 1988, únor, Brno a Praha. – Písemné stanovisko Ladislava Hejdánka, Jaroslava Šabaty a Václava Bendy k tématu třetího Fóra Charty 77 znemožněného zásahem policie.
• P10/17 1988, květen, Praha. – Komuniké o čtvrtém Fóru Charty 77 a následující písemná polemika k obsahu komuniké.

Pole