Palachův odkaz po padesáti letech
Skupina někdejších disidentů, která byla zatčena 15. ledna 1989 při pokusu uctít památku sebeobětování Jana Palacha, uveřejnila v den 50. výročí Palachova činu následující výzvu adresovanou všem spoluobčanům.
Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha
Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající se letargií společnosti smiřující se s nástupem normalizace po okupaci země státy Varšavské smlouvy. Tento den před třiceti lety nám komunistická moc znemožnila byť jen položit květiny k pomníku sv. Václava na uctění jeho památky.
Svým činem, který neměl v našich krajinách obdoby, nastavil Jan Palach nově laťku hrdému, nepoddajnému, nebojácnému, nikomu a ničemu nepoklonkujícímu češství a vyzval nás k odpovědnému občanství. Jeho apel platí dodnes.
Především neexistuje rozdělení na MY a ONI – ona poddanská mentalita, kterou v nás po desetiletí pěstoval komunistický režim, tedy žít si v ulitě svého soukromí a o nic se nestarat, na prvním místě o věci veřejné. Je to ale náš stát a MY všichni za něj neseme odpovědnost.
Odmítněme politiky, kteří českou společnost uměle rozdělují, aby se pak mohli představit jako strážci českých národních zájmů: staví Prahu proti venkovu, intelektuály proti národu, eurofily proti eurofobům. Je to propagandistický trik, s jehož pomocí sbírají politické body populisté a demagogové, kterým jde o vše jiné, jen ne o blaho této země.
Základem ujařmení a postupného ekonomického i kulturního úpadku byl vždy uzavřený systém, kdy se k moci dostala hnutí pomocí mobilizace společnosti představou vnějšího a vnitřního nepřítele, ať už to byli velkokapitalisté, česká šlechta, finančníci, sudetští Němci, židovští spoluobčané, Romové, máničky, samozvanci a ztroskotanci, pravicoví oportunisté, revanšisté, žoldáci imperialismu, nebo dnes imigranti či muslimové. Princip je pořád stejný: vystrašit obyvatelstvo a sám se pak nabídnout jako ochránce.
V občansky vyspělé společnosti neexistují národní spasitelé – jsou jen lepší a horší politici, kteří jsou denně kriticky zkoumáni, opozicí, nezávislými médii, nezávislou justicí, nezávislou policií. Střežme autonomii a nezávislost ústavních institucí, protože společnost může prosperovat jen tehdy, pokud funguje dělba moci, vyvažování moci, kontrola moci.
Odmítněme svět, který se dělí na zrádce a vlastence, našince a nepřátele. Charta 77 se v minulém režimu ustavila jako občanská iniciativa, ve které se sešly názorově, kulturně, sociálně rozdílné ba protichůdné skupiny lidí, které však pojilo to základní: starost o veřejný prostor, který je všem společný, protože bez toho, aby fungovala základní komunikace mezi lidmi, nemůže společnost existovat.
Masarykovo „nebát se a nekrást“ vypadá ve své jednoduchosti až úsměvně. Je to ale program, který bohatě stačí: nebojme se – odmítněme populisty a demagogy, kteří nás chtějí vystrašit, aby nám pak prodali své zkažené a předražené zboží, a nepodvádějme, protože tak ztrácíme svou důstojnost, obranyschopnost, svébytnost, svobodu rozhodovat se sami za sebe, staneme se vydíratelnými a ovladatelnými.
Český stát byl v 10. století založen a v roce 1918 se osamostatnil jako součást latinské západní Evropy, s kterou nás pojí naše tisícileté dějiny, kultura, zvyklosti, způsob nazírání věcí nadzemských i pozemských. Evropská unie je v dějinách naprosto unikátní projekt spolupráce velkých s malými, bohatých s chudšími na základě rovnoprávnosti a dobrovolnosti. Kritizujme Brusel, stejně jako národní vládu. Aktivně se ale zapojme do procesu reforem a řízení Unie, které Evropu posunou dál v 21. století, kdy bude muset evropská civilisace čelit rostoucímu tlaku především asijských mocností.
Nestojíme na jedné straně MY a na druhé Brusel. Evropa je naše civilisace a neseme za ni odpovědnost. Neodmyslitelnou součástí jejího anticko-židovsko-křesťanského dědictví jsou lidská práva. Hajme lidská práva, braňme lidská práva, nevzdávejme se jich kvůli byznysu, protože tak si sami pod sebou podřezáváme větev – pod tím, co Evropu dělá Evropou.
V Praze 16. ledna 2019 u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí
S odkazem na Jana Palacha
Dana Němcová, David Němec, Jana Marco (Petrová), Stanislav Penc, Petr Placák, Ota Veverka, Alexander Vondra – Jana Sternová a Václav Havel už nejsou mezi námi
„Jan Palach nebyl sebevrah. Nebyl to zoufalec, který pro sebe neviděl žádné východisko. Byl to hluboce věřící muž, který vědomě přinesl nejvyšší oběť pro svůj národ. Aby ho probudil, povzbudil a zachránil jeho čest. To není sebevražda, ale opravdu hrdinský čin,“ řekl ke smutnému výročí čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg.
„Dnes Jana Palacha uctíme nanejvýš květinami u jeho hrobu či jinde, ale jeho oběti se zpronevěřujeme. To je to otřesné. Během okupace jsme měli aspoň výmluvu, teď už nemáme ani to. Ohýbáme záda a jde nám pouze o ješitnost, jak budeme přijímáni velkými mocnostmi, o jejichž přízeň a trh usilujeme za každou cenu. O nic jiného už nejde. Ale národ, který ztratí svoji čest, nemá žádnou budoucnost. Toho se obávám nejvíce,“ dodává Karel Schwarzenberg.
(Ze zprávy na webu TOP 09)
