Osobnosti
Bakewell, Peter
Druhý tajemník a vicekonzul na kanadském velvyslanectví mezi lety 1986 a 1988, zprostředkovával komunikaci mezi rezistencí doma a v zahraničí. . V diplomatickém autě za dva roky svého pražského působení převezl do Prahy na tři tuny knih, které vyšly v exilu, a spoustu technického vybavení pro samizdat.
Battěk, Rudolf
Sociolog, politolog a politik, osobnost pražského jara 1968, aktivista KAN, bývalý disident a vězeň svědomí, jedna z čelných postav Občanského fóra. Po revoluci spoluzakladatel obnovené ČSSD a poslanec. Roku 1997 mu prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Goetz-Stankiewicz, Markéta
Emeritní profesorka na University of British Columbia. V letech 1980-1985 vedla na University of British Columbia ve Vancouveru Katedru germanistiky. Roku 1988 dostala v Praze řád Ordo Scriptores Bohemici od nezávislých (samizdatových) spisovatelů. V roce 1992 byla oceněna Boeschensteinovou medailí na CAUTG a Hlávkovou medailí České akademie věd.
Gruša, Jiří
Básník, prozaik, překladatel a diplomat. Stal se signatářem Charty 77 a podílel se na vydávání samizdatové literatury. Během stipendijního pobytu v USA byl v roce 1981 zbaven čs. občanství a emigroval do NSR, kde působil v diplomatických službách.
Havel, Ivan M.
Vědecký pracovník na poli informatiky. V 70. a 80. letech se podílel na vydávání samizdatové literatury a hostil řadu bytových seminářů. Spolu se svým bratrem Václavem spoluzakládal Občanské fórum. V roce 2012 získal Cenu ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva.
Havel, Václav
Spisovatel, dramatik, esejista, jeden z čelních kritiků komunistického režimu, spoluzakladatel a jeden z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77, v roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum a stal se tváří sametové revoluce. Devátý a poslední prezident Československa (1989–1992) a první prezident České republiky (1993–2003).
Chramostová, Vlasta
Divadelní a filmová herečka, signatářka Charty 77. V dobách normalizace nesměla veřejně vystupovat. Se svým manželem Stanislavem Milotou založila a v letech 1976-1980 provozovala Bytové divadlo Vlasty Chramostové.
Křen, Jan
Historik se specializací na české a středoevropské dějiny 19. a 20. století a česko-německé vztahy, vysokoškolský pedagog, jeden zakládajících signatářů Charty 77. Po listopadu 1989 se stal jedním ze zakladatelů Institutu mezinárodních studií nově založené Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a jeho prvním ředitelem. Roku 2002 byl oceněn medailí Za zásluhy II. stupně.
Kusý, Miroslav
Filozof a politolog, signatář Charty 77 a disident, od počátku listopadového převratu 1989 významný politik (místopředseda Verejnosti proti násiliu, člen vlády národního porozumění, poslanec FS, vedoucí bratislavské kanceláře prezidenta Havla do 20. 7. 1992), první porevoluční rektora Komenského univerzity v Bratislavě a zakladatel politologie na Slovensku.
Loewenstein, Bedřich
Česko-německý historik orientující se na moderní německé dějiny, evropský nacionalismus, modernitu. V letech 1957-1970 působil na Historickém ústavu ČSAV. S nástupem normalizace byl nucen ústav opustit a bylo mu zakázáno publikovat. Uchýlil se tedy k samizdatu. Pracoval na velvyslanectví SRN a vytvořil jeden z nejdůležitějších kanálů mezi disentem a exilem. V roce 1979 mu byla nabídnuta profesura na Freie Universität v Západním Berlíně, kde působil až do roku 1994.
Medek, Ivan
Muzikolog, hudební publicista, signatář Charty 77. V roce 1978 emigroval do Rakouska, udržoval kontakty s českým disentem, stal se dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se Svobodnou Evropou a katolickým sdružením Opus bonum. Po roce 1989 byl poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993–1996 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky, v období 1996–1998 byl kancléřem.
Patočka, Jan
Jeden z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století. Zabýval se fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Patočkovo dílo ovlivnilo prostředí nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let. Byl jedním z prvních mluvčích Charty 77. Zemřel 11. března 1977 na mozkovou mrtvici po mnohahodinovém výslechu na StB.
Pithart, Petr
Právník, politik a spisovatel a signatář Charty 77. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy vystoupil z KSČ a byl nucen vystřídat řadu dělnických profesí. V disentu rozvíjel publikační činnost, organizoval bytové semináře a pašoval literaturu ze zahraničí. Po revoluci 1989 byl zvolen za představitele Občanského fóra, v letech 1990-1992 byl předsedou vlády ČR a později předsedou Senátu.
Prečan, Vilém
V letech 1957–1970 – pracoval v Historickém ústavu Čs. akademie věd. V roce 1968 inicioval vydání Černé knihy mapující dny po sovětské invazi, za což byl následně stíhán. Roku 1976 odešel do exilu v Německu. V roce 1986 spoluzaložil v Scheinfeldu Československé dokumentační středisko nezávislé literatury. Po revoluci zakládal a vedl Ústav pro soudobé dějiny. Roku 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.
Scheur, Wolfgang
Německý diplomat, kulturní referent západoněmeckého velvyslanectví v Praze v první polovině osmdesátých let, do dubna 1986 zprostředkovával komunikaci mezi rezistencí doma a v zahraničí.
Schwarzenberg, Karel
Poté, co 1948 komunisté zabavili orlické větvi Schwarzenbergů majetek, emigroval s rodinou do Rakouska. Do Československa se vrátil až roku 1989. Roku 1986 stál u počátků Dokumentačního střediska na podporu nezávislé literatury v Československu, jemuž propůjčil prostory na zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu. V letech 1985-1990 byl předsedou Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva. Poté působil jako poradce a kancléř prezidenta Václava Havla. V letech 2007–2009 a 2010–2013 získal funkci ministra zahraničních věcí.
Skilling, Gordon
Kanadský historik, který v letech 1968-1988 udržoval spojení s významnými osobnostmi hnutí za lidská práva a demokracii v Československu. Psal o důsledcích porážky pražského jara a atmosféře normalizace. Dal podnět k vybudování sbírky československého samizdatu v torontské univerzitní knihovně, zasloužil se o vznik exilového Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury a stal se v roce 1986 předsedou jeho vědecké rady. Působil ve vedení Nadace Jana Husa v USA a Kanadě a v letech 1981 až 1990 byl předsedou správní rady nakladatelství Sixty Eight Publishers Zdeny a Josefa Škvoreckých.
Šiklová, Jiřina
Socioložka, signatářka manifestu Dva tisíce slov a Charty 77, spoluzakladatelka a první vedoucí Katedry sociální práce UK. Na počátku normalizace musela odejít z univerzity a nastoupit do dělnických profesí. Dělala tajně spojku mezi exilem a československou opozicí, za což si také odpykala rok vězení.
Šimečka, Milan
Disident, signatář Charty 77, politolog a filozof. Býval profesorem marxismu a členem ústředního výboru strany slovenských komunistů. Po sovětské invazi byl ze strany vyloučen a měl zakázanou pedagogickou činnost. Pracoval jako knihovník a následně jako dělník. Během sametové revoluce se stal místopředsedou hnutí Veřejnost proti násilí. Byl poslancem československého parlamentu a řídil bratislavskou pobočku prezidentské kanceláře Václava Havla. V roce 1990 se stal rektorem na Univerzitě Komenského.
Tigrid, Pavel
Spisovatel, publicista a politik. V roce 1948 se nevrátil z cesty do Německa, jelikož na něj byl vydán v Československu zatykač. V letech 1951–1952 byl šéfem československé redakce Svobodné Evropy. Z Německa vedli jeho kroky do USA, kde psal komentáře pro Hlas Ameriky a články pro řadu novin a časopisů. V roce 1956 založil časopis Svědectví. V roce 1960 přesídlil do Paříže a redakce Svědectví se stala kulturním centrem československé emigrace. Po revoluci byl Havlovým poradcem a asistentem a začátkem roku 1994 ve vládě Václava Klause ministrem kultury.
Vančura, Jiří
Historik moderních dějin a publicista, signatář Charty 77. V 60. letech psal pro Mladu frontu a odborářský deník Práce. S normalizací odešel do dělnických profesí a pod pseudonymem M. Synek psal do exilových Listů, jejichž šéfredaktorem se po roce 1989 stal. Spoluzakládal Občanské fórum, po převratu pracoval pro Literární noviny, stál u zrodu A2.
Vladislav, Jan
Básník, spisovatel, esejista, překladatel, zakladatel samizdatové edice Kvart, signatář Charty 77. V roce 1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů. Za normalizace mu bylo znemožněno publikovat. V roce 1981 byl šikanou režimu donucen k exilu do Francie, kde vedl na pařížské Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou. Po Listopadu začal z Paříže uveřejňovat pravidelně články v Literárních novinách. Do Prahy se vrátil až roku 2003.
