Milan Uhde: Obava jako důvod

Článek byl zveřejněn v Lidových novinách 13. 6. 2019. Za jeho poskytnutí redakci děkujeme.

Už po řadu týdnů, stále ve větším počtu, demonstrují občané na výzvu spolku Milion chvilek pro demokracii. Já naopak sedám vpodvečer většinou doma: chodit a postávat dokážu jen hodně špatně.

Četl jsem a slyšel, že ti demonstranti nerespektují výsledek voleb, program zužují na dva požadavky, jsou fanatici, šíří nenávist a hysterii, platí je bůhvíkdo, postavili se proti národu, brzy začnou házet dlažebními kostkami a přeroste to v Majdan, vytkli si nedosažitelný cíl, počínají si jako šílenci, představují nikoli oporu demokracie, nýbrž její ohrožení.

Za svůj dlouhý život jsem podobná označení několikrát sklidil a rozčilení nad nimi mě přešlo. Jako dramatik si uvědomuju, že se hromadný a organizovaný veřejný protest v něčem blíží pouličnímu divadlu. Místo přesného výrazu se ozývá zjednodušení, místo věcnosti patos, místo chladné úvahy citově podbarvený apel. Přísluší to k žánru a dvakrát nebo třikrát jsem to prožil a sdílel – „odvahu nad novým pocitem, že je nás tolik“, jak to vyjádřil básník.

K účasti mě pokaždé motivovala obava. Zmocnila se mě i dnes. V Poslanecké sněmovně zasedá čtyřiatřicet zákonodárců, kteří usilují o nebezpečnou změnu poměrů daných Ústavou. Osmasedmdesát jejich kolegů by spolu s nimi a s osmi poslanci-jinostraníky – některá jména mi tanou na mysli – mohlo ústavní převrat odhlasovat, kdyby jim to uložil jejich vůdce. Ten se pro něj sice nevyslovil, jenže už to, že ve svých rukou soustředil takovou moc, pokládám za hrozivé, i kdyby ty ruce byly bezpochybně čisté a nelpělo na nich žádné podezření. Bohužel lpí a vystavuje ho konfliktu domácích i evropských rozměrů.

Obava z jeho následků mě zařadila mezi demonstranty. Najevo to ovšem mohu dát jen těmito řádky.

Milan Uhde
spisovatel a dramatik