Za Janem Křenem

V osobě Jana Křena nás 7. dubna ve věku 89 let opustil jeden z výrazných představitelů všech tří etap poválečného českého dějepisectví: angažovaného – ve smyslu charakteristiky Vítězslava Sommera (SOMMER, Vítězslav. Angažované dějepisectví: stranická historiografie mezi stalinismem a reformním komunismem (1950-1970). Praha: NLN, FF UK, 2011: obálka, obsah), nezávislého dějepisectví z časů normalizace a polistopadové, svobodné, na politice nezávislé historiografie, který si právem získal velkého uznání doma i ve světě.

Život a dílo Jana Křena se bezpochyby stanou předmětem rozsáhlého zkoumání. V krátkém čase, který od jeho smrti uplynul, vyšlo několik nekrologů a osobních vzpomínek, na něž tu odkazujeme, anebo které přinášíme v plném znění. Jejich společným rysem je skutečnost, že jejich autoři znali Jana Křena z vlastního prožitku teprve z onoho třetího období jeho života a profesního působení.

• Jiří Pešek: Odklízet dějinami navršené balvany
• Tomáš Kafka: Odešel Jan Křen, velký Středoevropan
• Petruška Šustrová: Můj učitel na podzemní univerzitě
• Pavel Kosatík, Facebook 7. dubna 2020

Jan Křen byl jedním ze zakladatelů a představitelů Československého výboru pro dějiny protifašistického odboje v letech 1962–1969. Z toho důvodu zařazujeme do této naší drobné dokumentace v plném znění krátkou, ale obsažnou stať (skeny) z pera Miloslava Moulise (1921–2010).

• MOULIS, Miloslav: Výbor pro dějiny národně osvobozeneckého boje. In: Occursus - Setkání - Begegnung: sborník ku poctě 65. narozenin prof. dr. Jana Křena. Praha: Karolinum, 1996 s. 20-25.

Po úspěchu, který Výbor zaznamenal při organizaci III. mezinárodního kongresu dějin evropského odboje v Karlových Varech v září 1963, se v následujících dvou letech Výbor představil odborné i širší veřejnosti dvěma významnými publikacemi, při jejich koncipování hrál Jan Křen významnou úlohu jednoho z předních autorů. Byla to Dějinná křižovatka z roku 1964 (BEER, F. – BENČÍK, A. – GRACA, B. – KŘEN, J. – KURAL, V. – ŠOLC, J.: Dějinná křižovatka. Slovenské národní povstání, předpoklady a výsledky. Praha 1964: obálka a obsah), první z knih o Slovenském národním povstání 1944 nezatížených pletivem lží o buržoazním nacionalismu; po ní pak o rok později více než čtyřsetstránkové dílo Odboj a revoluce 1938–1945, představené jako koncept (nástin, jak bylo uvedeno v podtitulu knihy) trilogie o dějinách československého odboje (Odboj a revoluce 1938-1945: nástin dějin čs. odboje. Praha: Naše vojsko, 1965: obálka a obsah, úvodní slovo). Obsah knihy dává dobrý přehled o tom, jak velkou část napsal právě Jan Křen.

Ze Sommerovy monografie se dovídáme alespoň základní fakta o Křenově působení v poradním týmu Josefa Smrkovského coby předsedy československého parlamentu v roce 1968, o tom, že byl účastníkem sboru poradců československé delegace na jednání se Sověty v Čierné nad Tisou, a o tom, že v období pražského jara zastával funkci předsedy městského výboru Národní fronty v Praze, a že skupina poradců Josefa Smrkovského podstatně přispěla ke svolání pléna Národního shromáždění v prvních dnech okupace Prahy v srpnu 1968 (Vítězslav Sommer: Angažované dějepisectví, s. 441n.).

Avšak nikde nenalezneme ani zmínku o tom, že byl jedním z organizátorů aktivu (shromáždění) českých historiků na půdě Filozofické fakulty KU 26. června 1968. Mezi 150 účastníky byli přítomni a dostali slovo také historici, jimž byla po únoru 1948 znemožněna pedagogická i vědecká práce na univerzitě. Rezoluce tohoto shromáždění se nezapomenutelně zapsala do dějin úsilí české historické obce o svobodu historické vědy i zápasu o svobodu a nezávislost Československa.

A snad se ještě najdou pamětníci, kteří budou s to sdělit, za jakých okolností a do jaké míry Jan Křen bezprostředně po 21. srpnu suploval funkci primátora Prahy.

Je toho víc, co je třeba připravit a zveřejnit. Nemáme úplnou bibliografii díla Jana Křena (nechť čtenář vezme zavděk alespoň tou bibliografií, kterou jsme narychlo sestavili z dostupných databazí); mj. chybí soupis či lépe výbor jeho publicistických textů z let 1963-1969. A také vědecký pohled či rozbor svazku, který na Jana Křena vedla Státní bezpečnost a jehož některé části se staly předmětem veřejné polemiky před patnácti a více lety. (Rozsáhlý spis „Docent“ o několika svazcích se zachoval a je k dispozici v Archivu bezpečnostních složek.)

Děkujeme všem, kdo nám pomohli připravit zde předkládanou dokumentaci, zejména Jiřímu Peškovi (je profesorem Fakulty humanitních studií KU, nikoli FSV, jak se uvádí u jeho nekrologu v Respektu), Vítězslavu Sommerovi z Ústavu pro soudobé dějiny a paní Michaele Staré z Knihovny AV ČR.