Říjnová a listopadová výročí událostí roku 1988

Při letošní bilanci jubilejních osmiček – 1918, 1938, 1948, 1968 – jako by česká média zapomněla, co významného se odehrálo před třiceti lety, v říjnu a listopadu 1988. Těch významných událostí bylo několik a ve svém úhrnu předznamenaly přelomový rok 1989. „Strana a vláda“ se sama postarala o svého druhu překvapení: Poprvé od roku 1951 byl 28. říjen opět uzákoněn jako státní svátek a neslavil se už jako Den znárodnění, nýbrž jako 70. výročí vzniku samostatného československého státu (a také trochu jako 20. výročí federalizace). Jména Masaryk, Beneš a Štefánik už nebyla pro oficiální média tabu, vždyť to byly „vůdčí osobnosti vlasteneckého protihabsburského odboje“, jak se psalo v úvodníku Rudého práva 26. 10. 1988.

Průběh oslav, s nimi spojené projevy a propagandistické výkony médií však ukázaly, že šlo jen o kosmetické úpravy oficiálního výkladu dějin a že i tentokrát bylo hlavním zájmem režimu představit sebe a vybudování socialismu jako nejzdařilejší vyústění dějinného vývoje od roku 1918. Režimní propagandě se postavil právě v souvislosti s říjnovým výročím 1988 vážný konkurent a vyzyvatel. Charta 77 a další občanské iniciativy se svými deklaracemi k 28. říjnu přihlásily k demokratickým, humanistickým a křesťanským hodnotám, které neoddělitelně patřily k základům samostatného státu, a kriticky poukázaly na základní nedostatky systému. V projevu Charty 77, který měl být pronesen na nezávislé manifestaci, se konstatovalo, že „stále víc lidí touží po skutečné demokracii“. A dále: „Jakkoli těžká k ní bude cesta, nebude to cesta do úplného neznáma. Demokracii... jsme v naší zemi už měli, a máme tudíž určité tradice, o které se můžeme opřít.“

Charta 77 a občanské iniciativy České děti, Demokratická iniciativa, Nezávislé mírové sdružení a Společnost přátel USA se pokusily získat povolení k uspořádání vlastní manifestace na Václavském náměstí v Praze ve výroční den 28. října 1988. Žádost byla odmítnuta a bezpečnostní složky v souladu s rozhodnutím nejvyššího stranického vedení učinily řadu preventivních perzekučních opatření a pak i tvrdých pouličních zásahů  k uplatnění vlastní představy o tom, co je pořádek.

Dva týdny před 28. říjnem ohlásilo svou existenci Hnutí za občanskou svobodu, a to zveřejněním manifestu Demokracii pro všechny, který představoval ucelený politický program. Byl totiž výzvou ke společnosti, aby vstoupila do politiky, protože dosavadní moc nebyla ochotna zříci se totalitního způsobu vlády. Výslovně popíral legitimitu dogmatu o tzv. vedoucí úloze komunistické strany a vyzvedal jako nosný politický princip demokratický pluralismus. Jeho základní myšlenkou bylo, že o politickou moc se mohou stejným právem ucházet všichni. Václav Havel tehdy nazval manifest nejdůležitější politickou kartou roku 1988 pro svou zemi, protože zdánlivě banální pravdy v něm obsažené byly vyřčeny souhrnně, veřejně a jako východisko k politické práci.

K 70. výročí vzniku Československé republiky se vázalo také mezinárodní sympozium Československo ’88 na téma Československo v evropském dění 1918-1988, svolané do Prahy na 11.-13. listopadu 1988. Organizaci řídil přípravný výbor v čele s Václavem Havlem, na přípravě sympozia se podílela řada aktivistů z Charty 77 a dalších občanských iniciativ, jakož i nezávislých historiků, filozofů, sociologů a publicistů z prostředí samizdatu. Sympozium bylo připravováno ve spolupráci s Mezinárodní helsinskou federací se sídlem ve Vídni, kde se nakonec uskutečnil 13. listopadu 1988 paralelní seminář poté, co bylo pražské sympozium zmařeno zásahem policie.


K výše načrtnuté problematice jsme připravili dokumentaci umožňující blíže zkoumat události z října a listopadu 1988, které by při osmičkových výročích neměly být opomenuty. Dokumentace zahrnuje také materiály oficiální povahy: z Rudého práva/RP a ze zasedání předsednictva ústředního výboru KSČ/PÚV KSČ) a je rozčleněna takto:

1. Hnutí za občanskou svobodu (HOS)

2. 70. výročí vzniku ČSR

3. Mezinárodní sympozium Československo '88


Materiály ze zasedání předsednictva ÚV KSČ pocházejí z Národního archivu, f. ÚV KSČ, předsednictvo 02/1, rok 1988.  Za velkou pomoc děkujeme dr. Aleně Noskové. Dokumenty Mezinárodní helsinské federace pocházejí z osobního archivu Geralda Naglera (Švédsko), Jany Stárkové (Rakousko) a z budapešťského Open Society Archive (OSA Budapest, Collection IHF). Výzkum v OSA provedl a skeny dokumentů poskytl ČSDS, o. p. s., Csaba Szilagyi v roce 2017. Všem třem jsme zavázáni velkým díkem.