Stručná historie ČSDS (1986–2007)

Československé dokumentační středisko nezávislé literatury (ČSDS) bylo založeno v březnu 1986 v Hannoveru skupinou českých exulantů jako zařízení stejnojmenného spolku ve Spolkové republice Německo s úředním názvem Dokumentationszentrum zur Förderung der unabhängigen tschechoslowakischen Literatur, e. V. Spolek měl jedenáct zakládajících členů, byli to: Jiří Gruša, František Janouch, Josef Jelínek, Ivo Kunstýř, Ivan Medek, Jiří Pelikán, Vilém Prečan, Karel Jan Schwarzenberg, Pavel Tigrid, Jan Vladislav a Ľubomír Ďurovič. Při svém vzniku ČSDS navázalo na činnost, kterou do té doby soukromě vykonával historik Vilém Prečan. Předsedou spolku byl od založení až do ledna 1994 spisovatel Jan Vladislav, kustodem a vedoucím střediska V. Prečan. Ten se pak stal v lednu 1994 předsedou spolku a místopředsedou byl současně zvolen K. Schwarzenberg. Předsedou vědecké rady ČSDS, v níž byli zastoupeni významní zahraniční vědci, byl kanadský historik a politolog profesor H. Gordon Skilling.

ČSDS v letech 1986–1989

Středisko sídlilo od listopadu 1986 na zámku Schwarzenbergu v Scheinfeldu (leží na půl cestě mezi Würzburgem a Norimberkem, 380 km od Prahy, viz mapa), kde mělo k dispozici pracovní a studijní prostory o rozloze cca 300 čtverečních metrů a dalších 100 čtverečních metrů skladových prostor.

Zámek Schwarzenberg

Budova na zámku Schwarzenbergu, kde bylo od listopadu 1986 sídlo ČSDS

ČSDS se těšilo do začátku devadesátých let finanční podpoře NED (National Endowment for Democracy – americká nadace financovaná ze státního rozpočtu USA), Central and East European Publishing Project v Oxfordu a dalších soukromých nadací, mezi nimi Open Society Fond George Sorose a Nadace Charty 77 ve Stockholmu. Prostory pro středisko dal upravit na vlastní náklady majitel zámku. (Viz korespondenci mluvčích Charty 77 [dopis] s Karlem J. Schwarzenbergem [odpověď] z ledna-února 1987.) Příslušné finanční úřady přiznaly ČSDS takzvanou obecnou prospěšnost (Gemeinnützigkeit); na základě dobrozdání generálního ředitelství bavorských archívů získal spolek statut vědecké instituce. Nejvyššího veřejného ocenění se ČSDS dostalo v říjnu 1993 v podobě Ceny Friedricha Baura, kterou uděluje Bavorská akademie krásných umění; v diplomu se říká, že archiv ČSDS je v dějinách evropských exilů jedinečný. Viz též poděkování při převzetí ceny.

Průhled dvou místností střediska; vlevo průhled do „samizdatovny“ (kde byly sbírky samizdatových knih); vpravo jeden z regálů příruční knihovny (česká a slovenská „domácí“ literatura)

Z pracovny kustoda a vedoucího střediska 1987–1989

Dokumentační středisko od svého vzniku spojovalo funkce literárního archivu, specializované knihovny a badatelského, studijního, informačního a publikačního zařízení. V době nesvobody pomáhalo udržovat spojení mezi tvorbou a nezávislými aktivitami domova a exilu. Bylo pojítkem mezi českými a slovenskými nezávislými intelektuály a občanskými iniciativami a západním světem, jedním z ohnisek duchovního vzdoru proti komunistické totalitě a součástí československého kulturního a politického exilu. V popředí aktivit střediska stála snaha o všestrannou účinnou pomoc domácímu disentu a občanským iniciativám v Československu.

Kopie samizdatové literatury připravené k expedici pro knihovny a další klienty střediska

ČSDS se specializovalo na tyto obory činnosti:

1. Systematicky sbíralo svědectví o nezávislém myšlení a tvorbě v Československu po roce 1948, jakož i nezávislých kulturních, politických a náboženských aktivitách. Na prvním místě šlo o vytváření sbírek české a slovenské samizdatové literatury.
2. Samizdatové texty a periodika rozšiřovalo ČSDS formou fotokopií pro potřeby velkých knihoven, badatelských středisek, zejména univerzitních, redakcí exilových časopisů, rozhlasových stanic i jednotlivých badatelů. Až do roku 1993 to bylo ročně 140–150 tisíc stran kopií formátu A4. Sbírky a knihovna byly využívány badateli z mnoha zemí k prezenčnímu studiu. Takto napomáhalo Středisko tomu, že se díla nezávislé české a slovenské literatury, svědectví o duchovním vzdoru v komunistickém Československu, informace a poznatky o domácím disentu plynule dostávaly do informačního systému svobodného světa.
3. ČSDS organizovalo nebo podporovalo výzkumnou práci na dílech dokumentárního, příručkového a bibliografického charakteru; připravovalo a vydávalo také vlastní publikace, mezi nimi čtvrtletník Acta, který vycházel v jazykové verzi česko-slovenské a anglické. Podílelo se na přípravě a organizací výstav nezávislé literatury a dalo podnět k řadě diskusí o nezávislé literatuře a vědě. Za podpory ČSDS začala příprava k vydání Spisů Jana Patočky.
4. Kromě toho ČSDS vyvíjelo činnost, jež nebyla veřejně deklarována. Zásobovalo intelektuální komunitu, občanské iniciativy a opoziční skupiny v Československu knihami a časopisy vydávanými v zahraničí. Pomáhalo při dopravě technického zařízení pro vydávání samizdatové literatury. Zprostředkovalo styk a korespondenci nezávislých domácích tvůrců a občanských iniciativ s jejich partnery - nakladatelskými, badatelskými a jinými institucemi v tehdejším svobodném světě.

Pohled na část sbírek samizdatových periodik

ČSDS po listopadu 1989

Od prosince 1989 se ČSDS podílelo na vytváření svobodné kultury v domácím prostředí, při čemž nepřestalo plnit úkoly badatelského a informačního zařízení v zahraničí. Nemalým dílem přispělo k tomu, že československý disent, samizdat a exil začal být doma i v zahraničí vnímán v celém rozsahu a že byly položeny základy k jejich vědeckému zkoumání. K aktivitám ČSDS v posledních letech patří i úsilí o vzájemné česko-slovenské a česko-německé styky a poznávání.

V prvním roce po listopadu 1989 bylo ČSDS Mekkou badatelů starších i mladých; působilo jako zařízení, na něž se obraceli badatelé domácí a zahraničí jako na poslední instanci poté, když nenašli to, co potřebovali ke své práci, v jiných knihovnách či dokumentacích zahraničních nebo českých a slovenských.

Hned v prosinci 1989 a v prvních měsících roku 1990 dalo ČSDS k dispozici do vlasti ve velkém množství knihy, časopisy a další dokumentaci, sloužilo jako banka informací a ověřených poznatků. Ze sazby publikací ČSDS byly vydány už v prvním půlroce 1990 v Československu v masovém nákladu tři knížky: Naděje a zklamání o roce 1968, sborník textů Václava Havla za léta 1983–1989 Do různých stran a dokumentace Horký leden 1989 v Československu. Díky sbírkám a technice ČSDS mohla vyjít v masovém nákladu už v polovině března 1990 velkým nákladem více než pětisetstránková dokumentace o Chartě 77. Z knih, které dalo k dispozici ČSDS, byla v březnu 1990 v Praze otevřena první skromná výstava exilové literatury, která pak měla reprízu v Plzni a v Banské Bystrici.

Z iniciativy ČSDS a za jeho vydatného přispění byla připravena a uskutečněna reprezentativní výstava samizdatové a exilové literatury za léta 1948–1989 v Památníku písemnictví v Praze, kterou od ledna do června 1992 navštívilo nejméně patnáct tisíc návštěvníků. V souvislosti s výstavou bylo vydáno několik důležitých informativních publikací a uskutečnilo se několik odborných diskusí. (Byly zaznamenány Petrem Kotykem na videokazety, které jsou uložené ve sbírce Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze.)

Ve spolupráci s ČSDS nebo na podkladě jeho sbírek či publikací byla napsána řada diplomových prací německých studentů a velký počet cizojazyčných publikací; ČSDS se podílelo na velké výstavě o cenzuře v Evropě za poslední tři století a způsobech zápasu s ní „Der Zensur zum Trotz“ v dolnosaském Wolfenbüttelu (květen–říjen 1991); viz ukázka katalogu výstavy. V letech 1992–1999 zorganizovalo s podporou Nadace Konráda Adenauera sedm odborných konferencí (pokaždé s 60 až 120 účastníky) pod názvem Schwarzenberských setkání.

Spolu s Národní knihovnou a za podpory jedné americké nadace se ČSDS podílelo na přípravě bibliografie „knih“ českého a slovenského samizdatu 70. a 80. let v Československu.

Obálka publikace Edice českého samizdatu

Z podnětu ČSDS byla zpracována úplná bibliografie knih českých a slovenských autorů v exilu v období 1948–1990.

Po roce 1989 ČSDS podstatně rozšířilo své sbírky o samizdatové knihy a periodika, které dříve nemělo, a o některé cenné soubory dokumentačního materiálu z let 1989–1995. Knihovna ČSDS se rozrostla mj. o fond „osvobozených“ vydání (knihy vyšlé v Československu tiskem po listopadu 1989, jež předtím směly vyjít pouze samizdatem nebo v exilu, resp. další dříve zakázané tituly nebo knihy dříve zakázaných autorů). Rozšířily se rovněž fondy denního a dalšího periodického tisku o deníky a časopisy z Československa, z České a Slovenské republiky od roku 1990.

ČSDS podstatně přispělo k dobudování či rozšíření sbírek kopií samizdatové literatury v několika velkých světových knihovnách – British Library, Harvard College Library, University of Toronto Library, knihovna marburského Herderova ústavu, brémské Forschungsstelle Osteuropa a zejména pak v Library of Congress ve Washingtonu, pro kterou byla zpracována velká zakázka v letech 1992–1993.

Knihovna a dokumentační sbírky ČSDS spolu s technikou, jež tu byla k dispozici, významně napomohly při budování pražského Ústavu pro soudobé dějiny a při práci na některých jeho publikacích.

Úvahy o dalších osudech Střediska (1990–1994)

Otázka, co podniknout se Střediskem v nových podmínkách a kde má působit, zaměstnávala členy spolku i tu část české a slovenské intelektuální obce, jež byla s ČSDS doma i v zahraničí po léta bytostně spojena, od prvních měsíců návratu svobody do naší země. Byla zevrubně diskutována na I. Schwarzenberském setkání v dubnu 1992, jehož se zúčastnilo sedmdesát českých a slovenských spisovatelů, novinářů, historiků a politiků z domova i ze zahraničí. Jednoznačné vótum konference bylo pak zahrnuto do Scheinfeldské výzvy z května 1992: pokusit se udržet ČSDS v místě jeho dosavadního působení jako československé kulturní instituce v zahraničí. Tento záměr se ukázal být v tehdejší situaci a také pro nedostatek finančních prostředků nerealizovatelný. A tak se po předběžném jednáním s ministerstvem kultury na podzim 1993 valné shromáždění spolku, konané v Praze 29. ledna 1994, rozhodlo usilovat o přenesení sbírek ČSDS do České republiky, aby zde realizovalo nový pracovní program jako nevládní badatelské instituce se statutem neziskové organizace. Viz dopis ministrovi kultury České republiky Pavlu Tigridovi.

Nadace česko-slovenského dokumentačního střediska v Praze (1995–1998)

ČSDS v Německu mohlo zatím dále existovat a vyvíjet činnost v jistém omezeném rámci díky podpoře soukromníků z Německa a z Kanady. V únoru 1995 se na ČSDS obrátilo vedení pražské nadace Patriae s nabídkou, že pomůže vyřešit základní podmínku pro přemístění ČSDS do Česka – obstarání vhodného sídla. Ve spolupráci s nadací Patriae byla na jaře 1995 zřízena nová nadace Československého dokumentačního střediska se sídlem v Praze. V jejím čele stáli reprezentanti původního německého spolku Vilém Prečan a Karel Schwarzenberg a představitelé nadace Patriae Jiří Oberfalzer a Václav Kasík.

Projekt přestavby budovy v Krušovicích, plánovaný a připravovaný nadací Patriae, se ukázal být nerealizovatelný. Mezitím však nadace Patriae pronajala od 1. 7. 1997 pro potřeby ČSDS prostory v budově okresního archivu Praha-západ v Dobřichovicích u Prahy.

Nový pracovní program ČSDS byl zaměřen jednak na dějiny domácího duchovního vzdoru, opozičních hnutí a občanských iniciativ, a za druhé na dějiny českého a slovenského demokratického exilu. Šlo o podporu a realizaci interdisciplinárního bádání v oboru humanitních a sociálních věd, směřujícího k poznání toho, jak domácí disent a exilové aktivity v těsné spolupráci s demokratickými silami v ostatním světě přispěly k návratu svobody do naší země po čtyřiceti letech komunistické totality. ČSDS mělo v úmyslu přinášet podněty ke zpracování dané problematiky v celoevropském kontextu a při realizaci svého pracovního programu těsně spolupracovat s českými i zahraničními vědeckými institucemi. ČSDS mělo co nabídnout. Předností jeho sbírek bylo totiž zejména to, že tu byly na jednom místě soustředěny prameny umožňující studovat historii duchovního vzdoru jedné středoevropské země proti komunistické totalitě komplexně, v širokém mezinárodním kontextu, z různých aspektů a podle zájmu odborníků mnoha oborů.

Nadace uspořádala v letech 1997–1998 s podporou Nadace Heinricha Bölla tři semináře: Minulost a dědictví Charty 77 (v dubnu 1997), Dílo Jana Vladislava v kontextu poválečné české poezie (v lednu 1998) a Rok 1968 v historické paměti české společnosti (v listopadu 1998).

Obecně prospěšná společnost (1999–2008)

Konečné řešení se našlo v transformaci nadace na obecně prospěšnou společnost, k čemuž došlo 15. prosince 1998. (Viz Zakládací smlouva.) 

Koncem roku 1998 rozhodlo předsednictvo Grantové agentury České republiky udělit Nadaci ČSDS tříletý grant  na výzkumný projekt Československý politický a kulturní exil 1948─1989, který byl realizován v letech 1999–2001 ve spolupráci Centrem pro studium exilové politiky Palackého univerzity v Olomouci a s pražským Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR.

V letech 1998–1999 se ČSDS účastnilo mezinárodního projektu Openness in Eastern Europe and the Former Soviet Union, podporovaného badatelskou institucí National Security Archive ve Washingtonu. Česko-slovenská část projektu byla uzavřena úspěšnou mezinárodní vědeckou konferencí Demokratická revoluce v Československu 1989–1990: předpoklady, průběh a bezprostřední důsledky, jež se konala v Praze 14.–16. října 1999. V rámci projektu byla ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR publikována série sedmi sešitů studijních materiálů a studií. Pro účastníky konference byl připraven sborník 119 dokumentů v angličtině.

V čase od jara 2000 byly sbírky exilového střediska připraveny k expedici do Prahy a v září 2000 byly převezeny z Scheinfeldu do Dobřichovic.

Kamion vyjíždí 3. září 2000 na cestu do Prahy, veze náklad o váze 24 tun

Otevírání transportu v Dobřichovicích 4. září 2000

Vedle projektu k dějinám exilu, byl vypracován projekt směřující k odbornému zpracování knižních, časopiseckých, archivních a dokumentárních sbírek Československého dokumentačního střediska, o.p.s., jejich inventarizační prezentaci a zpřístupnění pro vědecký výzkum a všestranné veřejné využití. S účinností od 16. května Ministerstvo kultury rozhodlo o poskytnutí prostředků na tento čtyřletý projekt.

O další budoucnosti sbírek rozhodla iniciativa ministra kultury Pavla Dostála. ČSDS uzavřelo s Národním muzeem Praze v roce 2003 darovací smlouvu, podle níž předalo sbírkový fond Národnímu muzeu, a smlouvu o trvalé spolupráci s Národním muzeem. Obecně pospěšná společnost ČSDS spolupracuje s NM na zpřístupnění a zpracování sbírkového fondu, realizuje vlastní projekty a vydává kromě ročenky publikace v ediční řadě Dokumentace československého exilu 1948–1989 i mimo ni.

Dokumentationszentrum zur Förderung der unabhängigen tschechoslowakischen Literatur, e. V.

Německý spolek se sídlem v Scheinfeldu nadále existuje, po smrti Jiřího Pelikána a Pavla Tigrida měl devět členů, v současnosti čtyři členy. Předsedou je Vilém Prečan, místopředsedou Karel Schwarzenberg. Svou činnost zaměřuje především na pomoc pražské obecně prospěšné společnosti při zprostředkování výzkumných a publikačních grantů a darů zahraničních sponzorů.