Anotace

Jak vznikla tato knížka

V červnu 2008 jsem se svěřil tehdejšímu německému velvyslanci v Praze Helmutu Elfenkämperovi, že bych k dvacátému výročí demokratické revoluce v Československu rád vydal dokumenty o tom, jak viděli tehdejší události v zemi diplomaté v Lobkovickém paláci na Malé Straně; měl jsem na mysli obdobu knihy telegramů pražského velvyslanectví USA z podzimu 1989, kterou jsem publikoval v roce 2004. Požádal jsem ho o pomoc; oba jsme věděli, v čem je největší překážka – v třicetileté ochranné lhůtě německých diplomatických dokumentů; věděl jsem, že osamocený historik tuto překážku nepřekoná. Plynuly však měsíce, a korespondence v té věci nepřinášela žádný výsledek.

Když už jsem svůj záměr skoro vzdal, přišla 25. února 2009 zpráva z Politického archivu ministerstva zahraničí v Berlíně. Vyplývalo z ní, že úsilí velvyslance Elfenkämpera mělo přece jen úspěch. Nejdůležitější bylo sdělení, že se mi uvolňují ke studiu spisy ministerstva zahraničí Spolkové republiky i bývalé NDR, jakož i spisy německých zastupitelských úřadů v zahraničí, a to „k událostem let 1989 a 1990, které mají přímý věcný vztah k 20. výročí pádu Berlínské zdi a německého znovusjednocení“.

O měsíc později jsem se mohl začíst do první části těchto spisů. Po prvním týdnu studia bylo jasné, že z mé původní koncepce nic nebude, protože na každodenní zpravodajství pražského velvyslanectví o vnitropolitickém vývoji Československa ve dvou třech rozhodujících měsících let 1989/90 se povolovací klauzule nevztahovala. Mimořádně rozsáhlý pramenný materiál, nad jehož studiem jsem strávil mnoho týdnů, však otevíral možnost k realizaci sice jiného projektu, ale tematicky daleko širšího a závažnějšího: ke studiu celého komplexu vztahů mezi Spolkovou republikou a ČSSR – a také mezi Německou demokratickou republikou a Československem – v přelomovém období těchto vztahů, na rozhraní dvou epoch československých, německých, evropských a vlastně světových dějin.

Mezi srpnem 1989 a březnem 1990 byly zmíněné vztahy intenzívní jako nikdy předtím od druhé světové války, a to s několika mezníky a vrcholy, které nabízely několik základních tematických okruhů. 1. Tři vlny exodu východoněmeckých občanů přes Československo do Spolkové republiky na podzim 1989; 2. velký obrat ve vztazích mezi Československem a Spolkovou republikou po konstituování vlády národního porozumění 10. prosince 1989, dokumentovaný dvěma událostmi – setkáním ministrů Dienstbiera a Genschera v souvislosti se symbolickým stříháním drátěných hraničních překážek 23. prosince 1989 a návštěvou nově zvoleného prezidenta Havla v Berlíně a Mnichově 2. ledna 1990; 3. agenda pracovní schůzky ministrů Dienstbiera a Genschera v Norimberku 1. a 2. února 1990 a státní návštěva prezidenta Richarda von Weizsäckera v Praze 15. března 1990 jako předběžné završení nové éry československo-německých vtahů, v němž – až do březnových voleb do Lidové sněmovny – měla také agenda vztahů Československa a Německé demokratické republiky stále jistou politickou relevanci. I datum von Weizsäckerovy návštěvy mělo symbolický náboj: konala se 51 let po jiné „návštěvě“ na Pražském hradě; tehdy – 15. března 1939 – to byl diktátor a okupant ve vojenských holínkách, jak připomněl Václav Havel ve svém projevu, jímž německého hosta přivítal.

Další archivy v Německu a archivy v České republice poskytly skvělý komplementární materiál k onomu široce pojatému projektu, který vznikl na jaře 2009; podpora Nadace Fritze Thyssena v Kolíně nad Rýnem pak umožnila přistoupit k jeho realizaci v plném rozsahu. Nezbytná heuristika ve čtyřech německých a třech českých archivech, překlady německých dokumentů do češtiny a českých do němčiny,
aby vznikla dvojjazyčná edice dokumentů ve dvou svazcích, zpracování mnoha tisíc stran archivních dokumentů, rešerše v archivní databázi ČTK a v ústřední dokumentaci Tiskového a informačního úřadu spolkové vlády, to byl a je úkol tak velký, že odsunul termín pro uzavření projektu až na jaro 2010.

Uprostřed zmíněné práce mne – už v létě 2009 – oslovili kolegové z ČSDS, zda bych pro připravovaný vzpomínkový den k 20. výročí první vlny exodu nepřipravil sborníček dokumentů pro účastníky kolokvia a setkání 29. září 2009. Tak vznikla tato povýtce příležitostná publikace: jako odpověď na aktuální objednávku v čase, který byl k dispozici, a takto nechť je přijímána. Výběr dokumentů byl orientován tak, aby bylo alespoň v náznaku zachyceno co nejširší spektrum problematiky ve všech jeho dějových rovinách, aby byli představeni všichni aktéři onoho dějinného dramatu, aby čtenář mohl vnímat ovzduší doby, aby získal co nejautentičtější obraz událostí a – aby dostal chuť dovědět se ještě více. Byl bych si přál, aby byl sborník vybaven rejstříky, obsáhlou úvodní studií a detailním chronologickým přehledem
příběhu. Okolnosti a omezený čas položily však neúprosné limity. Útěchu mi poskytuje přísloví „kdo rychle dává, dvakrát dává“. Nicméně, vynaložil jsem maximální úsilí, aby odborná úroveň ediční práce neutrpěla; tlak času není v tomto ohledu omluvou eventuálních nedostatků.

Vilém Prečan